Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Otázkou spíše je, proč špatnou náladu vůbec máme. Ano, pochopím to u zakomplexovaných postarších lidí, kteří odmítají veškerý pohyb a jen si stěžují, jak je k nim život nespravedlivý. I když to zní paradoxně, dopadneme tak všichni. A to se na to dívám z té lepší stránky. Jenže špatnou náladou netrpí jen starší lidé, nýbrž člověk v každém věku.

Špatná nálada pramení z neúspěchu nebo třeba ze zklamání. Jestli má někdo zaručenější návod na zahnání špatné nálady než já, tak je buď blízkým příbuzným Einsteina, nebo tím oním člověkem zvaným "Věčný optimista". Tím se nechci nad nikoho povyšovat, ale už nějaký ten rok máme svobodu slova a já jen říkám svůj názor.
Takže, jaký je ten onen, do nebe vychválený a "zaručený" návod?

Nejjednodušší by bylo říci, abyste špatnou náladu prostě poslali takzvaně "k šípku" a soustředili se jen na to pozitivní. Jistě, i teď v hlavě slyším váš věhlasný odpor a námitky, jak to nejde. "Všechno jde, když se CHCE!" Tuto větu by si měl každý alespoň padesátkrát vrýt do hlavy. Teprve až člověk pochopí pravý význam této věty, tehdy se přestane zaobírat "život zkracujícími" zbytečnostmi, které kolikrát ani nestojí za zmínku.

Žijeme v 21. století. Představte si, že jedete vlakem, sednete si na volné místo a díváte se na lidi kolem. Vidíte prošedivělého pána, který si čte noviny, v nichž se píše o výbuchu ve Fukušimě. To mu k dobré náladě nejspíš dvakrát nepřispěje, leda že by si četl vtipy. Naproti němu sedí mladá studentka, která má v uších sluchátka a poslouchá hudbu. Hudba je, dle mého názoru, jedním z největších "vysvobození" z deprese a špatné nálady. Zaposloucháte se do ní a zapomenete na to, co vás trápí...

A zapomněla jsem na jednu, a to tu nejprostší věc - tím nejprimitivnějším faktorem pro lepší náladu jsou přátelé. Čím bychom bez nich byli? Kolikrát jen hromádkou neštěstí a uzlíčkem nervů.

Vyplatí se tedy mít špatnou náladu?