Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Již jako dítě jsem měla velmi blízko přírodě. Zajímali a fascinovali mě indiáni a zálesáci. Milovala jsem mayovky a Vinnetou byl pro mě vzorem. Proto také rodiče neváhali a přihlásili mě do skautského oddílu. Chodila jsem zrovna do první třídy, když mě čekaly první schůzky, tábory i má první výprava, prostě první kroky na dlouhé cestě jménem skauting.

Jako světluška jsem se moc snažila vyniknout. Byla jsem veselá i statečná a můj slib byl potvrzením přijetí do velké skautské rodiny.
Pak přišlo stěhování a já změnila oddíl na nový, křesťanský, což zcela změnilo mé smýšlení o různých věcech. Bylo to pro mne jako jedno velké dobrodružství, a poznala jsem i spoustu nových přátel - bratrů a sester.
V roce 1999 skládám skautský slib a ztotožňuji se s jeho filosofií. Již ve svých čtrnácti letech vedu svou vlastní družinu. S tím přišla ale i spousta povinností, mezi něž patřila pravidelná příprava "družinovek", družinových podniků a výletů. Tábory byly super - družina za mého vedení vždy vyhrála bodování...

Po dalším stěhování a zdravotní odmlce se ke skautingu vracím a za pomoci zakládám družinu novou. Podstupuji zkoušku a jsem přijata do Roverského kmene. Nyní je mým životním heslem: "Sloužím!" a mám znovu svou skautskou rodinu.

Skauting pro mě znamená především vztah, vztah člověka k sobě a druhým lidem, k Bohu a k přírodě. Snažím se řídit skautským desaterem a především podle svého svědomí, podle slibu. Každý kdo slibuje, by si měl být vědom, co slibuje - a především toho, že je to slib celoživotní. Vím, co jsem slibovala a uchovávám si to v srdci, hluboko v srdci. Skauting je můj život...