Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jako malá holka jsem ráda poslouchala pohádky a představovala si, že hlavní hrdinkou jsem já. Snad každé dítě má tyto idylické představy, ale jaká je to potom spravedlnost, když narazíme na tvrdou realitu?
Stále naivně čekám na prince z pohádky, který si mne přijede vysvobodit na bílém hřebci s rudou růží v ruce. Kdy jen se objeví můj vysněný?

Postupem času s dostatečnou mírou reality zjišťuji, že pohádky už nejsou pro středoškolačku. Ale jak si mám představit svůj další život, svého životního partnera, v době masmédií a kriminality všude kolem nás, kdy pociťuji, že normalita je pouze relativní pojem?

Pokud bych si napsala své požadavky na nastávajícího partnera, nestačil by mi jeden velký papír. Pohledný, vysoký, sympatický, zábavný... Napadá mě však otázka: "Co je podstatné pro šťastný rodinný život?"
Velkým písmem napíšu lásku, avšak ani ta nestačí ke spokojenosti. Bohatství? Kazí charakter. Společenské postavení? Na co nám bude, pokud přestaneme být úspěšní a lidé se k nám obrátí zády?
Nakonec z těchto požadavků musím slevit, avšak nejnáročnější zůstávají.

Hledám partnera, jenž mi bude v životě oporou, budeme spolu řešit problémy a sdílet radosti. Partnera, jehož budu mít ráda jak za jeho dobré vlastnosti, tak za drobné nedostatky. A hlavně partnera, se kterým budu moci bez výčitek založit rodinu, mít děti i v téhle drsné době.