Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Za můj kladný vztah ke knihám vděčím hlavně svým rodičům. Ti mi předčítali knížky už odmalička, a tak se jim podařilo u mě vypěstovat náklonnost k literatuře - ze začátku sice jen k pohádkám, ale postupem času, když už jsem uměla číst sama, se můj zájem zaobíral všemi možnými druhy literatury, od dobrodružných knih přes dívčí romány až po kriminální příběhy a detektivky.

Každý člověk vyhledává jiné literární žánry - ať už jde o smyšlené příběhy, virtuální světy sci-fi povídek, zpovědi obyčejných lidí nebo třeba kriminální dramata. Já osobně beru knihu nejen za přítele, který mi vyplní volný čas, ale také za prostředníka ve vzdělání a chápání světa. Díky knize mohu nahlédnout do dávné historie, nedávné minulosti, ale i do problémů současnosti.

V dnešní době, kdy je možné na Internetu číst a stahovat elektronické knihy, si leckdo myslí, že klasická kniha nemá budoucnost. Já se však domnívám, že klasickou knížku ve vazbě jen tak nic nenahradí. Možná je to spíše konzervativní názor, ale tištěná knížka podle mě zůstane ještě dlouho nejen mým přítelem. Nedokáži si vůbec představit, že bych knihu již nemohla vzít do ruky a listovat v ní. A co víc, klasická knížka se dá číst i při výpadku proudu třeba u svíčky! Čtení v takové atmosféře je úžasné.

Knihám vděčím za to, čím jsem a čím budu. Nalezla jsem v nich odpovědi na své otázky a můj pohled na svět dostal svůj rozměr. Až jednou budu mít rodinu a děti, určitě je budu vést ke knihám tak, jak to udělali mí rodiče. A myslím si, že tím nemohu nikdy nic pokazit....