Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nikdo nevidí to, co ve mně je, jen hledá chyby a pochybuje o všem, co jsem kdy dokázala. Ano, vím, že jsem na světě jen pár let, ale to ze mě nedělá bezmocnou. Vím, že zvládnu to, co jiní ne, bez důvěry však nedocílím ničeho. Na první pohled si mne spletete s miliardami dalších dívek jiného věku a národností. Jsem si toho vědoma, ale ani tato skutečnost mě nežene k pláči. V průběhu mého působení na Zemi mne život naučil necítit, nevnímat, nemilovat. Stačí jen hrstka času na rozdrcení vztahu s lidmi.

Nejsem nezničitelná, jsem pořád člověk jako každý jiný, ale to ze mě nedělá obyčejnou osobnost. Vím, že budoucnost na mne nečeká s otevřenými vrátky, můj život nebyl předpovídán v knihách ani myšlenkách, ten čekal na jiné. Ale nebudu vyčkávat, až naše společnost usoudí, kdy dospěji. Mám totiž cíl, kterého se držím od dob, kdy jsem pochopila, že tu jsem jen pro srandu. Nemohu si nadále hrát na pískovišti a dělat bábovičky. Nemám čas mrhat životem. Chci v životě něco dokázat, ale k tomu potřebuji, aby mě okolí bralo vážně. Poslední dva roky mluvím do tmy. Učím se ve škole věci, které mne nenaučí, jak správně žít, starat se o děti, o rodinu...

Zcela jistě nebudu známá osobnost. Nemusí mě znát miliony lidí, stačí mi jen, aby mí blízcí věděli, že se na mne mohou obrátit, a brali mne takovou, jaká jsem. Může si o mně kdokoliv říkat, co chce, nezajímá mě. Už jsem tolikrát slyšela, že jsem zlá, drzá, nenávistná, divná nebo hloupá. Vše to bylo od dospělých, kteří mě považovali za dítě. Ke všem se chovám stejně, jen ti, kteří poznají mou duši, poznají i mne.

Tak neházejte všechny do jednoho pytle, protože nemáte ponětí, jaké to je být tolik bezbranný.