Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zima je podle mě jedním z nejkrásnějších ročních období, ale její kouzlo se postupně vytrácí a nebýt Vánoc, vytratilo by se docela a rozpustilo by se jako malá sněhová vločka. Nevím, zda je to přibývajícím věkem nebo ubývající sněhovou nadílkou, skutečností ale je, že brzy ztratíme představu, jak vůbec skutečné zimní mrazy vypadají.

O jednom pravém zimním dopoledni, kdy bylo snad -20 ^oC pod mrazem, jsem se vydala se svou sestřenicí na procházku kolem naší vesnice. V tu dobu jsme chodili do třetí třídy, vánoční prázdniny byly v plném proudu a my měly spoustu volného času. V noci bylo krásně, napadlo několik centimetrů sněhu a my jsme nemohly odolat pokušení a začaly jsme dovádět jako malé holky, které poprvé uviděly sníh. Ne sníh ale hned vrstvu sněhu... Probírat se jejími vrstvami byl pro nás učiněný ráj a toho dne jsme se do sněhu skutečně bořily až po kolena. Nutno dodat, že jsme většinou nevybíraly nejbezpečnější cesty upravené podle pěší zóny.
Strašně nás to bavilo a byly jsme tak zabrané do děje, že jsme ani nepostřehly, kolik je hodin. Na cestě zpět k našim domovům začalo hustě sněžit. Vydaly jsme se tedy kolem rybníka (to byla nejkratší cesta), jenž byl neobvykle zamrzlý. Alespoň se nám to první momenty zdálo. Poněvadž o kus dál, kde byla cesta pokryta zašpiněným sněhem, se mi najednou podlomila kolena, ztratila jsem rovnováhu a v domnění, že padám do měkkého, čerstvě napadeného sněhu, jsem hupsla do ledového rybníka. "Áá...," křičela jsem. Stejně jako já, byla i moje sestřenice v šoku, teprve až po několika uplynulých vteřinách si uvědomila, co se vlastně stalo a šla mi pomoci. Společně jsme se snažily, abych se co nejrychleji dostala z neuvěřitelně ledového rybníku ven, až se nám to po chvíli podařilo. "Je mi zima!" drkotala jsem. "Neboj, za chvíli jsme doma v teple. Jenom doufám, že mi do té doby neumrzneš!" snažila se mě uklidnit sestřenice. Já si v tu chvíli říkala, že jsem asi větší zimu nezažila.
Když jsme stály před domem, kde na mě hleděla z okna vyděšená maminka, spadl mi kámen ze srdce, že všechno dobře dopadlo. V tu chvíli jsem byla i ráda, že se mnou byla moje sestřenice, protože jinak bych se sama domů asi nedostala. Nicméně ponaučení jsem si z toho vzala a když na to dnes jen chvilku pomyslím, přejede mně mráz po zádech. Zbytek vánočních prázdnin jsem proležela doma v teploučké posteli, naštvaná, že nemohu být společně se svými kamarády v zasněženém okolí naší vesnice a radovat se z nádherného zimního období.