Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

'Zrovna dneska je venku tak krásně,' řekl jsem si, jakmile jsem vstal. Sešel jsem po dřevěných schodech dolů do kuchyně a zeptal se mamky, jestli nepůjdeme na medvěda. Abyste mě dobře pochopili, medvěd byla naše rodinná přezdívka pro medvědí česnek. Je to velmi zdravá rostlina a navíc roste jen pět kilometrů od našeho domu v místě, kam jsme vždycky velmi rádi chodili. Každý víkend jsme si museli natrhat čerstvý. A tak ani tentokrát tomu nemohlo být jinak...

Vyšli jsme z domu a slunce nás krásně hřálo. Zrovna jsem s matkou rozebíral, jak je důležité se učit, když vtom se zatáhlo, slunce padlo za mraky a začalo pršet, ačkoliv bylo hrozné dusno. Mně se - ostatně jako vždycky v tomto počasí - začala točit hlava. Upadl jsem a najednou se přede mnou objevil opravdový medvěd! Chtěl jsem utéci, ale nohy mi nějak ztěžkly a nemohl jsem se hnout z místa. Už už se mi zdálo, že se mě medvěd chystá sníst, když tu jsem zaslechl hlas mé matky: "No tak, co je to s tebou? Okamžitě vstávej, ať nejsi nachlazený!"
Otevřel jsem oči a viděl, jak se matka hrozně směje a okolo mne pobíhá náš milovaný pes. Neustále se stavěl na zadní. A ještě si vlastně vzpomínám, že měl podobnou barvu, jakou medvědi opravdu mívají. A teď si tak uvědomuji, že to, co mě chtělo sežrat, vlastně asi nebyl tak úplně medvěd...