Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Otevřela jsem oči a nemohla uvěřit. Sníh! Celou noc sněžilo a město nyní odpočívalo pod saténovým bílým závojem. Vzduchem se stále vznášely vločky. Jak si s nimi vítr hrál, předváděly vznešené kreace jako motýli.
Odvrátila jsem hlavu od okna a spatřila neznámou tvář. Byla tak nádherná, až mi mráz přejel pařáty po zádech.
Bledé tváře zkrášloval ruměnec, zavřené oči zakrývaly dlouhé jemné řasy a božskou krásu zakončovaly pootevřené narůžovělé rty. Dokonalost sama.
Tato nadpozemská bytost nejspíše vycítila můj upřený pohled a já v okamžiku hleděla do démonských černých očí. Nemohla jsem se odtrhnout.
Onyxově temné perly se zarývaly hluboko do těch mých smaragdově zelených.
Z nervozity jsem si přejela jazykem po spodním rtu. A jako by to byl signál pro nebeské stvoření přede mnou. Ty smyslné pootevřené rty se přitiskly na mé.
"PROBOHA!" blesklo mi hlavou.
Leknutím jsem se ve vteřině vymanila z chtivého objetí a přitiskla se na stěnu za mými zády.
S úděsem jsem zírala do té tváře. Byla to dívka!
V okamžiku, kdy ona spatřila hrůzu v mých očích, jsem já pozorovala narůstající paniku a zklamání v těch jejích.
Otočila se a jako gepard vyrazila z pokoje, pryč z domu - ven na zasněženou silnici. Nemohla jsem to tak nechat a rozběhla se za ní.
"Hej! Počk..." v jediné setině jsem ucítila projet tupou bolest celým mým tělem. Klesla jsem na kolena a dopadla na záda.
Pootevřené oči jsem upírala na šedé nebe bez nejmenšího šrámu. Náhle mi ve výhledu bránila andělská tvář.
Naposledy jsem pohlédla do zaslzených očí, představujících nejstrašnější zahrady podsvětí.
Do oka mi spadl ledový střípek a já schovala před světem své smaragdy navždy.
Střep se rozplynul a já ucítila, jak mi - nyní jako slza - něžně pohladil tvář.

Tma...