Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Moje špatná nálada začíná hned, jak se blíží neděle večer, jelikož musím dohánět všechna naslibovaná učiva, která si zadávám ve škole na víkend, abych měl čas se věnovat svým aktivitám - hraní her na počítači. Ale skoro pokaždé na učení doslova zapomenu, protože jsem "seklý" u počítače.

Jak skončím s počítačem, jdu se podívat na mého největšího nepřítele - budíka! A dozvím se, že jsou už 2 hodiny ráno a já si bleskurychle vzpomenu, že za pět hodin vstávám do školy. Rychle utíkám do koupelny osprchovat se a nešťastnou náhodou zjistím, že neteče teplá voda. Říká se, že když se člověk sprchuje pod studenou vodou a vydrží tam nejméně 5 minut, tak je "zralý k životu". Po desítkách minut rozhodování jsem tohle riziko podstoupil a vydržel jsem tam pouze pár sekund a aby toho nebylo málo, zjistím, že nemám zubní kartáček. Tak honem, honem zubní pastu na prst a pečlivě si drhnout mé "zářivě bílé" zoubky. Až jsem byl se vším hotov, šel jsem konečně do postele, ale bohužel jsem nemohl usnout, jelikož našim hrála "moc" nahlas televize, takže jsem se rozhodl, že jim půjdu domluvit svoje. Po mé pětiminutové přednášce jsem neuspěl. Velice zklamaný jsem šel spát pronásledován hlukem od televize, která "řvala" snad až do rána, ale naštěstí se mi podařilo záhadně usnout.

Probudil jsem se za pět minut osm, "fofrem" jsem vstal a byl nachystaný, takhle rychle hlavně proto že jsme měli první hodinu matematiku s naším třídním panem učitelem Standou Zajícem, který přímo "nesnáší" pozdní příchody do hodiny, obzvlášť ode mě.

Vyšel jsem z domu, "nakopl" jsem motorku a "upaloval" do školy. Zřejmě podruhé se na mě usmálo štěstí, asi to byl dar přímo z nebes - došel mi benzín u břeclavské nemocnice. Bohužel jsem se musel jakýmkoliv způsobem dobelhat do školy, popadl jsem tak motorku a dotlačil ji až ke škole.

Bylo asi půl deváté ráno. Šel jsem přes vrátnici, ačkoli jsem tušil, jaké nebezpečí bude čekat. Otevřel jsem dveře a nenápadně se podíval na levobok, kde se otevíralo malinkaté okýnko, ve kterém byla naše oblíbená "vrátnica" Tučková, která mně začala nadávat, ale to je u ní normální. Musel jsem jí prostě sdělit, že se to nebude opakovat.

Utíkal jsem se do šatny převléct a šel rychlejší chůzí do třídy, i když jsem doslova "lapal po dechu". Přišel jsem ke dveřím mojí třídy a připravoval jsem si proslov, jak tuto událost "vyšmelím" u třídního. Vzchopil jsem se a otevřel dveře. No, kde nic tu nic, prázdná třída! Šel jsem se podívat na změny a nevěřil jsem vlastním očím! Hodina matematiky odpadla.

Při svém spěchu plného neštěstí jsem měl vlastně štěstí...

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/rozpravania/stastie-v-nestasti.html