Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Uprostřed lesa stojí starý dub, obklopený spoustou malých, právě zasazených stromečků. Tento letitý dub, jenž na onom místě roste už celou věčnost, okolním stromečkům vypráví:

"Znal jsem i stromy, které tu rostly před vámi. Ach, to byly časy," povzdechne si strom, utře slzu a povídá dál. "Celé dny jsme s přáteli vedle sebe stáli a povídali si. A když jsme dorostli do velké výšky, přihnala se jednou strašná vichřice a všechny nás až do jednoho porazila k zemi. Zůstal jsem jenom já, o mé kamarády se dlouhá léta nikdo nezajímal. Jen já jsem se na ně musel dívat, jak postupně hnijí nebo jak si je nějací lidé berou domů na topení." Zase si povzdechne a zamáčkne slzu. "Teď jste ještě stromky, které tu vysázeli lidé namísto těch starých. Nemusíte se o nic starat, protože jste obmotány pletivem, které vás před vším chrání. Ale jednou vyrostete do velké výše a může se vám stát to, co těm předešlým stromům..." Starý dub se naplno rozpláče.

Ale světe div se, roky ubíhaly a žádný vítr nedokázal nové stromky porazit, protože pustily své kořeny tak hluboko do země, že se všechny propletly se starým dubem a pevně držely při sobě. A tak byl starý dub rád, že před tím, než i on začne hnít, poznal spoustu svých nových přátel, kterým mohl předat zkušenosti a pomoci jim zpevnit své základy.