Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh, který vám budu vyprávět, se přihodil před devíti lety. Moje babička je odjakživa velkou ctitelkou divadla. Jednoho dne mi předala slavnostně obálku se slovy: "Mám pro tebe nezapomenutelný kulturní zážitek." Dychtivě jsem obálku rozlepila a uvnitř jsem spatřila vstupenky na večerní představení babiččiny oblíbené opery Rusalka. Moc jsem se na blížící se večer těšila. Konečně nastal...
V divadle se mi líbilo. Všichni byli slavnostně oblečení a příjemně naladění a zatímco publikum napjatě sledovalo aktéry představení a kochalo se líbeznými áriemi, někdo blízko mne začal něčím velmi hlasitě šustit. Ono to nebylo nic příjemného a nerušilo to jen mne. Potají jsem začala pátrat po viníkovi. Nepátrala jsem dlouho. S úžasem jsem zjistila, že představení ruší moje babička, která nepřestávala usilovně hledat cosi v kabelce. Mírně jsem ji napomenula, marně. Po patnácti minutách konečně z kabelky vytáhla ušmudlaný bonbon a byl klid. Zdánlivě! Tedy přesněji řečeno do chvíle, než začala Rusalka zpívat. Tu se k ní babička s chutí přidala. Bohužel její projev byl tak hlasitý, že se náhle stala středem pozornosti namísto Rusalky. Avšak ovace se nedostavovaly, lidé kroutili nevěřícně hlavami a já se v tu chvíli toužila propadnout někam hluboko do země. Když se pak později babička přidala i k vodníkovi, přistoupila k nám uvaděčka se slovy, ať opustíme laskavě divadlo. Vzpomínám si, že babičky se to tenkrát velice dotklo, ale pochopila, že skutečně mohla ostatní rušit. Nicméně po odchodu z divadla, na tramvajové zastávce, usoudila, že árie byly natolik krásné, že mi je musí znova zazpívat.
Od té doby jsem byla v divadle nesčetněkrát a vždy mne rozesměje vzpomínka na zpívající babičku. Díky ní jsem měla možnost zhlédnout spoustu nádherných her, operet i oper a už nyní vím, že i já budu vést své potomky k lásce k divadlu.