Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je obvyklé páteční odpoledne, na zastávce se tlačí mnoho lidí a těší se domů. Konečně přijíždí autobus k nástupišti a všichni se tlačí dovnitř. Řídí nějaký nevrlý řidič, protivný už od pohledu a lístek od něho říká, že se jmenuje Šťastný. Tak tohle jméno k němu teda sedí.
Autobus jede po své trase, dokonce načas. A v jedné vsi na zastávce stojí sama postarší paní. Má bílé vlasy v malých vlnkách a oblečená je ve stříbřitém kabátě s plochou kabelkou v ruce. Ale v ruce drží i připravené peníze na autobus.
Řidič tedy zastaví na zastávce a paní se začne šplhat po třech strmých schůdcích. Podá řidiči peníze a otočí se, aby se rozhlédla, kde je volné místo k sezení už v obsazeném autobuse. Vtom řidič Šťastný nespokojeně zavrčí: "To je málo, ještě dvě koruny!" Stará paní se k němu vrátí a začne hrabat v kabele, ale nějak jí to trvá. V autobuse to začne šumět a všichni se začínají otáčet, kdo to tam zdržuje. Stará paní se po pár minutách ohlídne na lidi v autobuse s prosebným pohledem a ptá se: "Nemá tady někdo drobné, jen dvě koruny!?" Ale ve vnitřku to jen zašumí a nikdo nepomůže, všichni mají odvrácené lhostejné pohledy.
Pak se ale zvedne dívka v červené bundě, která až doteď poklidně poslouchala hudbu ze sluchátek, znechucená z cestujících, a řekne: "Ale samozřejmě že jo." Dojde k řidiči a cestou z peněženky vyndává celou pětikorunu, kterou položí na přístroj na jízdenky. Paní začne děkovat, ale řidič má nechápavý výraz a nato mu dívka hbitě odpoví: "Zbytek si nechte. Když jste neodpustil paní dvě koruny, co teprve když vám zbydou koruny tři. To jsou teda prachy!" Několik lidí se v autobuse zasměje, ale řidič s rudnoucí tváří zařve: "To je drzost, viděli jste to někdy. A ven!" Dívka s kamennou tváří tedy vystoupí. Postarší paní, která doteď jen ohromeně přihlížela svému zastání, řekne: "Vystupuji také a peníze si nechte!" Řidič zavře dveře a rudý vzteky odjíždí. Dva vítězné pohledy ho ale vyprovázejí...