Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je krásná slunečná sobota a moji skvělou rodinu napadlo, že už je na čase, abych se konečně naučil lyžovat. V hlavě to zní jako skvělý den na sluníčku s rodiči, ale ve skutečnosti bych nejraději dělal, že jsem nemocný. Nadechnu se a předstírám úsměv na tváři. Balíme věci. Táta vytahuje ze sklepa staré vybavení, které podle mě naposledy používal můj praděda.
"Od teď to jsou tvoje lyže," sdělil mi tatínek.

Jsme připraveni a jedeme. Bohužel bydlíme kousek od lyžařského areálu, takže cesta netrvá ani půl hodiny.
Okolo desáté hodiny přijíždíme na dané místo. Parkoviště už je skoro celé zaplněné a kolem nás se nachází spousta lidí. Všichni kolem vypadají sportovně, mají sportovní oblečení a nové lyže. A poté jsem tu já, který má lyže po prababičce a jednodílnou kombinézu. O helmě vůbec raději nemluvím.

Přichází další část utrpení. Pro většinu lyžařů ta nejzábavnější. Mamka šla kupovat skipasy a já měl za úkol pochopit, jak se dávají lyže do vázání. Je to hodně velký oříšek, ale po instrukcích od mého úžasného tatínka jsem to pochopil.
Se vší silou zandávám boty do vázání. Vyrážíme do obrovské, asi 50metrové fronty na lanovku, která vypadá, že za chvilku spadne. Začínám se potit. Pomalu a jistě se přibližujeme k nástupu na lanovku. Zjišťuji, že lanovka je pro čtyři lidi, z čehož vyplývá, že s námi pojede nějaký náhodný lyžař.

Nasedáme do lanovky, která má číslo 13.
"Jé, lanovka s číslem třináct, doufám, že se nám nic nestane," povídá táta.
Tep se mi zvýšil ještě dvakrát tolik. Odlepujeme se od pojízdného pásu a jedeme nahoru.
'Ať už tam jsme!' říkám si v duchu.
V tu chvíli moje levá noha nějak změkne...
"Do háje!" vykřikl jsem.
Moje stará lyže po prababičce byla najednou zapíchnutá dole ve sněhu. Neslyším nic jiného než hlasitý výsměch všech spolusedících na lanovce.
Ještě jsem nezačal ani lyžovat a už se mi udála takováhle věc. Tak to je tedy paráda! Naštěstí se nikomu nic nestalo. Pouze jsem čekal dalších dvacet minut na horní stanici, než mi táta dovezl spadlou lyži.

Je jedenáct hodin a my jdeme konečně na to. Vůbec se mi do toho ale nechce.
A jaká další historka se mi ten den ještě stala? Tu si nechám na další vypravování...