Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou přišel člověk ke člověku a zeptal se: "Budeš mi přítelem?" Člověk odpověděl: "A co je být přítel? Nač je to dobré?" A člověk řekl: "Kdybych byl tvým přítelem, šel bych s tebou na lov a kdybys spadl do jámy na mamuty, neutekl bych, ale vytáhl bych tě. Dělil bych se s tebou o úlovek a když bys potřeboval pomoct, pomohl bych. Kdyby ses zranil a všichni lidé by tě opustili, já bych byl s tebou a staral se o tebe. Hledal bych na světě dobro a snažil bych se ho předat tobě. Ukázal bych ti tvé chyby, ale nesmál bych se. Ne, snažil bych se ti pomoct, abys je napravil. Přede mnou bys mohl být opravdu sám sebou." Člověk zamyšleně naslouchal a po chvíli pravil: "To zní hezky. Prosím, povídej mi ještě o přátelství." "Kdybys byl můj přítel," pravil druhý člověk, "mohl bys kdykoliv přijít do mé jeskyně a mohli bychom si povídat." "Povídat?" ptá se první, "a o čem?" "O čemkoliv. Příteli můžeš totiž říct všechno." "Hmm. A byl bys můj přítel, i kdyby mi narostlo panděro a vypadaly zuby?" "Ano byl. A byl bych s tebou, i kdybys plakal. Byl bych u tebe a stíral ti slzy. Kdyby ses smál, smál bych se s tebou. Kdyby ti někdo ublížil, stál bych při tobě. A kdybys ublížil ty mně...snažil bych se ti odpustit." "To by od tebe ale bylo moc hezké. A co bys za to chtěl?" ptá se první. "Nic. Přátelství není na prodej. To si musí člověk zasloužit a vážit si jej. Ptám se tě tedy. Budeš mi přítelem?" "Ano, budu. Ale počkej ještě. Co když mě jednou opustíš? Co tu budu dělat sám? Bez tebe?" Člověk se zamyslí a praví: "Všichni se navzájem opouštíme, umíráme, měníme se. Přerůstáme své nejlepší přátele. Ale i když tě opravdu opustím, budeš už mít v sobě něco z mé bytosti. Budeš někdo docela jiný právě proto, že jsi mě poznal."