Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Láska má mnoho podob. Někdo chová lásku k člověku, druhý ke zvířeti. Já chovám lásku k městu. A ne ledajakému. Tento cit jsem u sebe objevila až před týdnem, kdy jsem se zúčastnila školního zájezdu do Paříže, hlavního města prosluněné Francie.
Tato akce měla za úkol seznámit nás s novým prostředím, novými lidmi a jazykem, kterým se již osmým měsícem učíme pod vedením paní profesorky Hovorkové. Je to krásný jazyk. Měkký, lehký a vždy když s ním mluvím, jako by se mi chtělo zpívat. Je kouzelný, ale těžký. Bude ještě nějaký čas trvat, než se zdokonalím. Neztrácím naději, protože i ten nejpomalejší, neztrácí-li cíl, postupuje rychleji než ten, kdo utíká bez cíle. Ne nadarmo se říká, že růže přichází po trnech.
Paříž, město nad Seinou, může být na sebe hrdé... Pyšní se spoustou architektonických skvostů, které jsme po celou dobu pobytu obdivovali, jak v podobě přepychových staveb, nazdobených zahrad, tak i monumentálních sloupů a oblouků. Samotné město by se mohlo stát učebnicí různých uměleckých slohů, protože každý významný panovník po sobě zanechal něco bizardního a neopakovatelného. Jako například Napoleonův Vítězný oblouk a Opera nebo Ludvíkovy Versailleské zahrady. Takto ohromné stavby nepřítel jen tak nedobude a ani čas je nezničí...