Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

To ráno bylo jako každé jiné, přesto úplně odlišné. Panovalo chladné počasí a já spěchala na autobus, který mě každičké ráno vozil na oblíbené místo - do školy.
Konečně padla zelená a já utíkala, co mi síly stačily, ostatně jak bylo mým zvykem, protože si moc ráda přispím. Avšak jednomu chlapci se můj ranní spěch stal osudným. Bum! Ozvala se rána a já jsem se skácela k zemi.

Jakmile jsem se ze srážky vzpamatovala, ihned jsem hledala moji oběť, protože jsem jí dlužila velkou omluvu. Pohlédla jsem nahoru a spatřila dvě naprosto dokonalé oči, nejroztomilejší nos na světě a dech beroucí úsměv. V tu chvíli jsem se na první pohled zamilovala.

Po chvilce vzájemného omlouvání jsme si vyměnili telefonní čísla a každý si šel dál svojí cestou. O pár schůzek později od naší malé nehody jsme si však uvědomili, že bez sebe nemůžeme žít. Amor prostřelil naše srdce snad natisíckrát. Byli jsme ukázkový pár. I když se na naší věčně vymetené obloze objevilo pár mráčků, vždy rychle zmizely.

Jednoho dne se však naše obloha zatáhla natrvalo. Můj nejmilejší za mnou přišel se zdrcující novinkou. "Odjíždím na rok do Austrálie," řekl mi.
Jeho rodiče mu tuto báječnou příležitost, jak si zlepšit anglický jazyk, koupili dávno před tím, než zjistili, že je náš vztah opravdu vážný. Polilo mě horko. V tu chvíli můj život přestal mít smysl a vše krásné pohltila temnota.

Jeho odjezd se blížil a moje nálada více a více připomínala ponurou a mlčenlivou atmosféru, jakou můžete spatřit na hřbitově.
Týden před tím šíleným datem ke mně přišli rodiče s úsměvem na tváři.
"Co se děje? Omlouvám se, ale nemám náladu na veselé žerty, jak to máte ve zvyku..."
Pouze se na mě podívali a z kapsy vytáhli obálku a položili ji směrem ke mně. Vzala jsem ji do ruky a opatrně otevřela. Vypadla na mě letenka a roční pobyt v Austrálii v nádherném Sydney s mým princem! Moje nálada se obrátila o 180 stupňů, vrhla jsem se rodičům kolem krku.

Dnes jsme již z Austrálie zpátky a absolvovali jsme i půlroční výlet do krásné země jménem Velká Británie. Bylo to nepopsatelné krásné, plné zkušeností a vědomostí a jsem moc ráda, že jsem to celé prožila.

Tento krásný letní večer se chystám na naše páté výročí od osudné srážky a cítím, že dnes to bude speciální. Kdo ví, třeba dnes uslyším ty tři krásná slova: "Vezmeš si mě?"