Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou jsem takhle odcházel z tělesné výchovy a už se strašně těšil domů. Užíval jsem si čerstvého vzduchu a modlil se, aby nesněžilo.

Když jsem došel na zastávku s pocitem uvolnění a natěšení na volné odpoledne, zjistil jsem, že u sebe nemám telefon! Hrůzou jsem zčervenal a začal aktivně prohledávat svůj batoh. V duchu jsem si říkal, co by se asi stalo, kdybych telefon ztratil nebo mi ho někdo odcizil, co by na to řekli rodiče...

Nemeškal jsem už ani vteřinu a rozeběhl se zpátky do tělocvičny, kde jsme měli před pár okamžiky tělocvik.
Už jsem si neužíval čerstvého vzduchu jako předtím, ani jsem se už netěšil na volné odpoledne, ale plný strachu z toho, že mi někdo odcizil telefon, jsem utíkal. Byl jsem sám ze sebe překvapen, že jsem podal takový výkon jako nikdy předtím.

Když jsem doběhl k tělocvičně, rozrazil jsem silou dveře a utíkal dovnitř. Sundal jsem si boty a modlil se, aby telefon ležel na místě, kde jsem ho původně nechal.
Po hrůze, kterou jsem v předešlých minutách zažil, jsem pocítil úlevu. Uviděl jsem krásný bílý telefon ležet na jiném, rovněž krásném modročerném telefonu. Vzal jsem si svůj telefon a už jsem chtěl odejít. V tu chvíli jsem upřeně zíral na telefon, který patřil Tondovi. Neváhal jsem, vzal ho s sebou taky a utíkal na zastávku, ze které jsem předtím tak vystartoval.

Tentokrát jsem si čerstvého vzduchu užíval snad ještě více nežli dříve a děkoval bohu, že tam telefon byl, a dokonce ještě jeden navíc...

Jakmile jsem dorazil znovu domů, okamžitě jsem tento úžasně dramatický příběh převyprávěl svým rodičům, kterým se ještě potom rozbušilo srdce hrůzou z toho, co by se stalo, kdyby... Nemeškal jsem a o chvíli později jsem napsal Tondově mamince, že jeho telefon jsem vzal i s mým, tak ať nemají obavy, že ho někdo odcizil.

Po tomto hrůzostrašném příběhu jsem zjistil, že je lepší dávat si na své věci pozor, aby člověk nemusel prožívat tak strastiplné chvíle, jaké jsem zažil já.