Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stalo se to před 43 lety. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, protože se tehdy můj život úplně změnil. Byl jsem ještě nažka. Poklidně jsem si visel se svým bratrem a ostatními kamarády v koruně stromu, jenž pro nás byl domovem. Ona osudná věc se stala v době počátku barevného listí. V noci bylo chladněji a sluníčko, jež na nás svítilo během našich radostných her a povídání o našich snech, zapadalo dříve.
Rozfoukal se silný vítr a já se utrhl. Utrhl jsem se od mého bratra, mých přátel a mého domova. Můj přítel, který nás chladil v parných dnech, mě s sebou nesl chladnou nocí. Měl jsem strach a bylo mi smutno, protože jsem si uvědomil, že svůj domov a rodinu už nikdy neuvidím.

Dlouho jsem byl unášen, něž jsem začal padat k zemi. Dopadl jsem do měkké hlíny, kterou déšť smáčel a přinášel jí radost z konečné vláhy. Propadával jsem se hlouběji a hlouběji, až mi svit měsíce, který se probojoval přes dešťová mračna, zmizel z dohledu. Cítil jsem se sám, zoufale a začala mne pohlcovat panika z nedostatku světla. Myslel jsem na svého brášku a kamarády. Jak se asi mají? Nejspíš se to již nikdy nedozvím...

Na samotu a tmu jsem si po nějaké době ležení v té hnědé směsi zvykl. Když jsem zase začal přemýšlet nad domovem, ucítil jsem šimrání. Něco ze mě rostlo. Brzy jsem pochopil, o co jde. Rostly mi kořeny.
Po nějaké době jsem začal klíčit. Byl to dokonalý pocit, když jsem se prorostl až nad zem. Poprvé po dlouhém čase cítit paprsky zlatého kotouče, co vládl obloze. Cítit vůni jarních květin. Slyšet milostné písně ptáčků. Po dlouhém trápení a smutku v podzemí jsem se cítil šťastný.

Rostl jsem pomaloučku. Lísteček po lístečku. Kousíček po kousíčku. Za chvilku jsem přesahoval šťavnatě zelenou jarní travičku a mohl se rozhlédnout na můj nový domov. Rozsáhlá louka plná květin. Zahlédl jsem i laň s malým kolouškem v trávě.
Časem se můj stonek měnil na kmen. Vyrostly mi i větve a já zjistil, že už jsem veliký, mohutný strom s bohatou korunou plnou laločnatých, hluboce vykrojených listů.

Nevnímal jsem čas, protože jsem si našel spoustu přátel, kteří se mnou trávili čas: Pěnkavy, které mi pěly pro radost a našly zázemí v mých vlasech. Včelky, které opylovaly něžná kvítky na louce. Malého srnečka, z něhož se za ten čas stal statný jelen.
Kolem dokola se rozkládaly lesy. Jenom náš svět byl ukryt na tomto místě, který pro nás všechny znamenal domov. Sluníčko nám každý den dělalo společnost a přivítali jsme i dešťové kapky, jež nám přinášely potěšení.
Na mého bratra a kamarády jsem si vzpomněl málokdy. Teď jsem byl šťastný, neboť jsem měl vše, co jsem si kdy přál...