Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou v létě jsme po horkém dnu nechali otevřené okno a v náležitou noční hodinu usnuli, jako když nás do vody hodí. V noci se přihnala bouřka. Oslňující světlo a prásk! Blesk osvítil trámy na stropě a stíny, které se chvilku předtím zdráhavě ploužily po místnosti, byly naráz pryč! A naše sny taky odešly do nenávratna. Světlo a stín, temno a jas se nepravidelně střídaly, na plechovou střechu bubnovaly provazy deště.
Jako příběh, který už se odehrál, bouřka odezněla a my jsme se znovu ponořili do našeho snu.
Najednou se opět vzbudím. Nějaké zpočátku nedefinovatelné zvuky. Nad mou hlavou jako dech jemné...ale co vlastně?...hopsání?...chůze?...nebo snad přerušovaný let? Znáte to, člověk není ještě plně při smyslech, ve tmě se každý zvuk zdá násobený, ale tento byl temný, jemný, šumivý...jako by džin vylétl z lahve. A vzápětí někdo hryže dřevo! Sedím na posteli - jedno ucho!Vyskočím, rozsvítím, koukám, div si oči nevykoukám. Kde nic, tu nic! Znovu pátrám očima...a teď to vidím! Vypadá to, že na dřevěné rampě nad dveřmi, ve výšce asi dvou metrů, sedí nějaká myš! A už je mi jasné, kdo je nezvaný host! Zřejmě nám při bouřce vlétl do chaty netopýr! Ale jak ho teď dostat ven? Koště! Ale opatrně - netopýři jsou chráněni, netopýrkovi se nesmí nic stát! Okno zívá do černé noci, ale netopýr, ačkoliv se po jemném vyrušení koštětem zvedá a přelétá místnost sem a tam, se do tmy nevydává. Ztratil se. Kde zas je? Nebudu ho mít za chvíli ve vlasech?
Opět pátrám a vida, mám ho! Sedí na stropním trámu. Pojď sem, mrško! Opět opatrný šťouch a zase lehký let, někam k oknu - snad už je venku - zaplať pánbůh! Jdu zavřít okno. Pro jistotu, aby si tu netopýři náhodou neuspořádali sjezd! Ale fuj, to leknutí! Nezvaný chráněnec sedí na okně na záclonce a drží se pevně drápky. Na polici leží pracovní rukavice. Pravá ruka do rukavice - jeden opatrný hmat - mám ho! Švih z okna ven a létavec neslyšně mizí ve tmě.
Hurá, jdu spát!