Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo to jedno chladné podzimní odpoledne, kdy jsem se rozhodl vyrazit na procházku do lesa za městem. Slunce pomalu zapadalo a stíny se prodlužovaly, když jsem se dostal hlouběji do lesa. Měl jsem rád přírodu a často trávil čas venku, ale tentokrát jsem měl zvláštní pocit, že něco není v pořádku.

Jak jsem kráčel po úzké stezce, začal jsem slyšet podivné zvuky. Zpočátku jsem si myslel, že to jsou jen zvířata, ale brzy jsem si uvědomil, že zvuky přicházejí z místa, kde jsem nikdy předtím nebyl. Zvědavost mě přiměla, abych se šel podívat blíž. Když jsem se přiblížil, uviděl jsem malou, opuštěnou chatu, která byla pokryta mechem a lišejníky. Dveře byly pootevřené a já jsem cítil, jak mi srdce buší v hrudi.

Vstoupil jsem dovnitř a okamžitě mě obklopila tma. Vzduch byl těžký a zapáchal plísní. Když jsem se pokusil rozsvítit svůj mobil, zjistil jsem, že baterie je vybitá. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem sám a že jsem udělal obrovskou chybu. Znovu jsem uslyšel podivné zvuky, tentokrát blíž a hlasitěji. Bylo to, jako by někdo nebo něco dýchalo.

Snažil jsem se zůstat klidný, jenže mě začal ovládat strach. Otočil jsem se, abych utekl, ale dveře se za mnou s hlasitým prásknutím zavřely. Panika mě přemohla. Začal jsem bušit na dveře a volat o pomoc, ale nikdo mě neslyšel. Zvuky se stávaly stále intenzivnějšími, a já jsem cítil, jak se mi zrychluje tep.

Najednou jsem uviděl stín, který se pohyboval v rohu místnosti. Byl to obrys postavy, jež se pomalu blížila. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to, co jsem považoval za zvuky zvířat, bylo něco mnohem horšího. Srdce mi bušilo jako o závod a já jsem se snažil najít cestu ven. Když jsem se konečně dostal k oknu, zjistil jsem, že je příliš vysoko na to, abych se dostal ven.

V posledním zoufalém pokusu jsem se otočil a začal hledat jinou cestu. Když jsem se podíval zpět, postava byla už blízko. Její oči zářily ve tmě a já cítil, jak mě ovládá strach. V tu chvíli jsem se rozhodl, že se nevzdám. S posledními zbytky síly jsem se vrhl k zadnímu východu, který byl naštěstí otevřený.

Vyběhl jsem ven a utíkal, dokud jsem se nedostal na bezpečné místo. Když jsem se konečně zastavil, uvědomil jsem si, že jsem se dostal z největší hrůzy svého života. Od té doby jsem se do lesa již nikdy nevrátil...

Tato povídka ilustruje, jak strach a zvědavost mohou vést k nebezpečným situacím a jak důležité je naslouchat svému instinktu.