ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.47
Hodnoceno: 15x Prosím, ohodnoť práci

Nástrahy a nebezpečí Internetu

Milý deníčku. Musím se ti svěřit se svým tajemstvím. Asi před měsícem jsem se seznámila po Internetu s jedním velmi milým klukem. Jmenoval se Lukáš a bylo mu úžasných 18 let!

Každý den jsme si psali. Když jsem přišla domů, hned jsem sedla k počítači a psala a psala a psala. Líbilo se mi, že je o tři roky starší než já a tím pádem i zkušenější. Povídali jsme si snad o všem, co se dá. Postupně jsme se dozvídali, že jsem ze stejného města, že máme společné zájmy, že posloucháme stejný styl hudby. Asi po dvou týdnech to začalo být rodičům podezřelé, že nedělám nic jiného, než že sedím u počítače a jen si s někým píši. Začali se vyptávat. Táta mi začal dávat výklady o tom, že si nemám psát s cizími lidmi, že je to velmi nebezpečné a nikdy nevím, jaký pedofil či psychopat se může vydávat za hodného a milého chlapce. Nebrala jsem to na zřetel, protože kamarádka se přes Internet taky seznámila se svým současným klukem, tak jsem si myslela, že se mi nemůže nic stát...

Když už jsme měli i své fotografie a znali o sobě pomalu vše, nabídl mi, že bychom se mohli někde sejít. Souhlasila jsem. Dohodli jsme se na středu příštího týdne v 17:00 u cukrárny. Ze začátku jsem se docela bála, ale poté jsem si řekla, že to přece nemůže být někdo zlý, vždyť je tak slušný a hodný, byl prostě dokonalý! Vše jsem to konzultovala s mojí nejlepší kamarádkou Terezou, tou, co se seznámila se svým chlapcem také "on-line". Říkala, že to bude všechno v pořádku, ale přece jen jsem ji poprosila, aby si radši do oné cukrárny šla dát s někým zmrzlinu a nenápadně nás pozorovala.

Přišel den "D". Od rána jsem byla strašlivě nervózní. Nevěděla jsem, co si mám vzít na sebe, co si udělat s vlasy, jak se namalovat, prostě šílené! Blížila se sedmnáctá hodina. Pomalu jsem vyrážela z domu. Když jsem se blížila k cukrárně, viděla jsem, že Tereza už sedí v cukrárně a vyhlíží mě. Neměla jsem se čeho bát. Když jsem viděla přicházet jednoho krásného kluka, říkala jsem si, že ten to být opravdu nemůže. A taky že ne. Ale za ním šel jeden ještě hezčí. Ano, byl to Lukáš. Přinesl mi krásné plyšové slůně. Připadala jsem si jak v sedmém nebi. Vypadal přesně tak, jak jsem si ho představovala. Vysoký, vlasy špinavě blond, hluboké, krásné šedomodré oči, a když jsem se podívala pozorně, byla v nich vidět i zelená. Prostě kluk mých snů. Chvilku jsme seděli v cukrárně, dali jsme si dortík a potom ještě zmrzlinu. Okolo osmnácté hodiny mi nabídl, jestli bychom se nešli projít. "Proč ne," řekla jsem. Nenápadně jsem naznačila Tereze, ať za námi už nechodí.

Šli jsme do parku. Sedli si na lavičku a povídali. Po chvilce se mi začal zdát divný. Začal používat více vulgárních slov, než bych na prvním rande čekala. Jeho vulgarita se stupňovala. Začínalo se pomalu stmívat. Bylo asi 19 hodin a začala mi být trochu zima. Přiblížil se ke mně blíž. Objal mě. Přišlo mi to moc rychlé, ale nebránila jsem se. Po chvíli objímání jsem řekla, že už je pozdě, že se musím vrátit domů. Zvedla jsem se, ale při tom mě dost surově chytil za ruku a stáhl mě k sobě a začal líbat. Rval ze mě mikinu. Nelíbilo se mi to. Na první rande je to až moc, vždyť je mi teprve čerstvých 15. Řekla jsem, ať toho nechá! Nedal se zastavit. Pořád pokračoval! Odtrhávala jsem ho od sebe, ale měl větší sílu. Začala jsem křičet. V duchu jsem si říkala, proč jsem řekla Tereze, ať za námi nechodí. Vyčítala jsem si to. Znenadání se ale objevila... Rychlým krokem se blížila k nám. Když Lukáš zaregistroval, že někdo jde, okamžitě toho nechal, zvedl se a řekl: "Mně šlo jenom o to jedno..." A odešel.
Začala jsem plakat. Oblékla jsem na sebe servanou mikinu s potrhaným tričkem. S Terezou jsme šli k nám a všechno jsem jí popisovala.

Nikomu jsem to ještě nikdy neřekla. Jen Terce a teď to píši tobě. Jsem strašně ráda, že mě Tereza neposlechla a šla za námi. Nebýt jí, nevím, kam by byl Lukáš schopen zajít.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Nástrahy a nebezpečí Internetu







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)