Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedné letní noci mě probudil nějaký hlas vycházející z obývacího pokoje, kde vždy spí náš pes. Pomalu jsem vstal z postele a potichoučku se vkradl před pootevřené dveře, ze kterých hlas vycházel. Sedl jsem si tedy a s dobře nastraženýma ušima jsem začal bedlivě poslouchat ten hlas:
"Prosím tě můj všemohoucí Bože, haf haf, zařiď, ať se o mne mí páničkové starají pořád tak dobře, jak se doposud starali. Ať mi stále dávají to nejlepší jídlo, které mám tak ráda, čistou vodu a někdy také nějaké kostičky, se kterými si hraji a zároveň čistím zuby." Po chvíli poslechu mi bylo jasné, že se náš pes asi modlí, ale nemohl jsem tomu uvěřit. Rozhodl jsem se, že zachovám chladnou hlavu a budu nadále naslouchat modlitbě našeho psa:
"Taky tě prosím, aby si se mnou hráli a chodili na procházky, na kterých by mi důvěřovali a někdy mě i pustili se volně proběhnout, i když je ne pokaždé uposlechnu a na povel se k nim vrátím. Také tě prosím, dodej jim dost síly, aby mne nepřestali cvičit, přestože je někdy vůbec neposlouchám. Slibuji, že i já se budu snažit zlepšit své chování a pomoct jim tak k zjednodušení mé výchovy, která je pro ně velmi těžká a přináší jim veliké starosti. Děkuji ti moc, že jsi mě vyslechl a budeš se snažit všechny mé přání splnit - Haf Amen Haf."
Když jsem vyslechl poslední část této modlitby, na chvíli jsem se zamyslel a uvědomil si, že si nás náš pes váží a má nás rád, i přesto, že jsme na něj někdy hodně nazlobeni. Poté jsem potichu vstal, šel si lehnout do postele a vzápětí jsem usnul s přáním, aby se Kerče její modlitba vyplnila.