Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zadání

Na základě níže uvedeného výchozího textu napište vypravování, v němž na stejnou situaci nahlédnete očima jiné postavy z příběhu.

Výchozí text

Měli jsme se sejít na nádraží a strávit spolu zbytek života šťastní, plní nekonečné lásky k sobě. Domluvili jsme se, že oba oslavíme vánoční svátky se svou rodinou, já tedy jen se svou mámou, a poté se na Nový rok sejdeme na druhém nástupišti na nádraží v našem hlavní městě.

Dlouhou dobu jsem nemyslel na nic jiného, moc jsem si to přál, až vypadnu z té díry, kde jsem se narodil. Sice nechám mámu samotnou, ale stejně si toho nejspíš nevšimne. Johanka na tom byla líp, ta měla všechno, co si jen přála. Teda neměla. Nemohla být se mnou, otec jí to zakazoval, a to byla překážka a také důvod, proč jsme spolu chtěli někam vypadnout, kde budeme moci být spolu, jen my dva bez všech ostatních.

Z okna jsem sledoval v dálce novoroční ohňostroje a netrpělivě koukal na hodinky. Čekal jsem na poledne. Ten domluvený čas, kdy se naše životy změní. Čekal jsem tak netrpělivě, pořád doufal, že čas poletí rychleji. Blížilo se ráno, rámus venku dávno ustal a mně se konečně povedlo usnout. A spal jsem. Zdál se mi krásný sen, jak spolu s Johankou míříme vlakem na západ. Tam, kde nám spolu bude mnohem lépe, tam, kde spolu založíme rodinu, vybudujeme domov. A spal jsem.

Probudil jsem se a kouknul se na hodiny, zrovna odbíjely pravé poledne. Popadl jsem věci, které jsem měl nachystány, zanadával si v duchu i nahlas a mířil na smluvené místo, ač bylo po domluveném čase. Běhal jsem jak pominutý po nástupištích všech čísel, ale svou milou jsem nikde neviděl. Zastavila mě až paní sedící na lavičce na druhém nástupišti a předala mi se slzami v očích dopis. A tak jsem ho přečetl. Ach, Johanko, cos mi to jenom provedla?

Luxus, třpyt a šampaňské

Stála jsem v naší hale a naposledy se rozhlédla. Zavřela jsem oči a zkusila naposledy nasát vůni svého domova. Jak mi budou chybět naše bohatě zdobené stěny, stará rodinná knihovna i každodenní třpyt zlatých lustrů. Antonín byl mou láskou, neuměla jsem si bez něj představit život. Jak mohlo být vše o tolik snazší, kdyby otec našemu sňatku nebránil, pomyslela jsem si.

Popadla jsem kufřík, otevřela dveře, a než jsem stihla přejít přes práh, uslyšela jsem: "Johanko stůj!"
Nechápavě jsem se podívala na otce. Vždyť to byl právě on, kdo našemu sňatku nepřál. Zadívala jsem se na něj a byla připravená se bránit, když ke mně odhodlaně přistoupil a mlčky mě objal. Pak jen řekl: "Chtěl jsem ti popřát hodně štěstí."
"Proč?" zeptala jsem se.
Chvíli bylo ticho. Poté promluvil již pevnějším hlasem: "Nemůžu ti bránit odejít, je to tvůj život. Ale děláš velkou chybu a sama to víš, Johanko!"
"Tatínku, o tomhle jsme se už několikrát bavili," spustila jsem ihned na obranu.
"Ano, já vím, už tě nebudu přesvědčovat."
Moje srdce zběsile tlouklo. Potom ale rychle dodal: "Mohu tě odříznout. Za těchto okolností ti nemohu nadále pomáhat. Teď je to na tobě a Antonínovi."
"Co prosím?"
"Slyšela jsi dobře. Od nynějška už žádný život v pohodlí a luxusu, žádný status privilegované dámy!" S tím se otočil a po točitém schodišti zamířil rovnou do své pracovny.

Změnil se mi výraz ve tváři, nohy mi začaly těžknout a cítila jsem, jak mi tuhne krev v žilách.
"Copak můžu žít jako chudá holka?" problesklo mi hlavou.
Cítila jsem, jak se mi statečnost vytrácí z těla. Nohy se mi při té představě roztřásly. V hloubi duše jsem věděla, že Antonín je má životní láska, ale neuměla jsem si představit život v bídě.

Odhodila jsem kufr a utekla do svého pokoje. Vzala jsem dopisní papír a psací potřeby a začala psát. Všechno jsem mu napsala, protože osobně bych mu to říct nedokázala. Musela jsem mu vysvětlit, že je láskou mého života. Psala jsem také o své zbabělosti, kterou jsem si po celou dobu našeho vztahu neuvědomovala. Paralyzoval mě tak silný strach z chudoby, že zastínil dokonce mé city.

Dopis jsem předala své služebné a poprosila ji o rychlé doručení a diskrétnost. Ihned jsem věděla, že už ho nikdy neuvidím.
Poslední slova dopisu zněla: "Omlouvám se, navždy tvoje Johanka."