Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Konečně mám peníze a mohu vyrazit na výlet po Asii. Odlet je z Frankfurtu, velkého letiště, kde se člověk dokáže zničehonic ztratit.

"Nächste Halt, Frankfurt Flughafen," zaznělo z hlásiče ve vlaku.
Když vystoupím, tyčí se přede mnou obrovská hala. Několikanásobně větší než letiště v Praze. Už v tu chvíli mi dochází, že bude problém. Jelikož jsem vyrůstal v malém městě a sám jsem do většího města nikdy nejel, nemám zkušenosti s tak velkými plochami. Kéž bych tuto chybu neudělal. Nu což, strachu se musí čelit.

Jakmile projdu dveřmi, vidím obrovské tabule s odlety a přílety. Asi se půjdu zeptat na informace, co mám dělat, protože to absolutně netuším. Němčinu umím, takže mám trochu výhodu.

Po krátkém rozhovoru se dozvídám, že je potřeba si nechat odbavit zavazadla a vyřídit další administrativu a potom už jen čekat u brány.
Hotovo. Teď přichází čas na něco dobrého z místního občerstvení.

Celou dobu poslouchám hlášení, že někoho hledají nebo že odlétá další letadlo. Napiji se džusu a slyším v rozhlasu své jméno. Na hodinách je 15 minut do odletu. Vstanu a běžím k bráně.
"Pane, ale to jste špatně. Toto je let do Osla!" volá na mě kdosi. Vidím, jak ke mně běží v podpatcích a sukni letuška. Říká, že letadlo už bude odlétat a ať sebou hodím.

Vše naštěstí dobře dopadlo. Letadlem jsem odletěl a výlet si užil. Štěstí, že na mě byl personál letiště tak hodný...