Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příhoda se stala asi před třemi roky. Byla krásná slunečná sobota, a tak jsem jela s rodiči na chalupu. Jela s námi také moje kamarádka Vanda a náš nový člen rodiny - dvouměsíční štěně bígla, kterého jsem pojmenovala Jerry.
Rozhodly jsme se s Vandou, že vezmeme psa a půjdeme se trochu projít. Asi po půl hodině jsme se ocitly na okraji Ústí nad Orlicí a chtěly jsme se vrátit kolem řeky Orlice zpátky na chalupu. Vtom jsme zaslechly mňoukání. Začaly jsme se rozhlížet. Odkud se to ozývá? Řekla jsem Vandě: "Jdi se podívat k řece a já půjdu kousek dál po chodníku a podívám se mezi keře." Po pár minutách se kamarádka vrátila, že u řeky určitě žádné kotě není. Chvíli jsme nic neslyšely a chtěly jsme jít už pryč. A vtom znovu: "Mňau, mňau..."
Bylo to hrozné, jako by tomu zvířeti někdo ubližoval. Zaposlouchaly jsme se pozorněji a já jsem zvolala: "To bude z toho kontejneru!" A opravdu. Odkryly jsme poklop a tam jsme spatřily malé, snad týdenní koťátko. Co ale s ním? Vanda už doma kočku má a stejně jako my bydlí v bytě. A my máme psa. Bez naší pomoci však určitě umře!
Vytáhly jsme ho a v náručí donesly na chalupu, kde se kolem něho všichni seběhli a snažili se mu pomoci. Nejprve jsme mu dali napít. Mělo velkou žízeň. Naštěstí babička s dědou zůstanou na chalupě ještě příští týden, tak se o něj postarají. Každý den bylo kotěti lépe a začalo si hrát.
Kousek od naší chalupy bydlí sama paní, které nedávno zemřel její pes, a tak nás napadlo zeptat se jí, jestli by si kotě nevzala k sobě. Všichni jsme si oddechli, když se u ní zabydlelo a dnes je z něho velký spokojený kocour jménem Mates.