Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vyprávění o tématu: Příběh člověka, který se rozhodl zmizet
• vypravování s výraznými prvky líčení a reflexe

Připadá mi to jako včera, co jsem se rozhodl navštívit toto město na konci mé pracovní cesty. Byly to snad myriády lidí, které mě sem táhly? Je neuvěřitelné, že mezi takovým množstvím lidí jsem našel zrovna ji. A tady se dotýkáme jednoho problému nás mužů. Jsme silné stvoření, avšak naše slabost tkví v tom, že vše, co děláme - od šplhání po vratkém žebříku sociální hierarchie, po zachraňování životů -, děláme částečně kvůli ženám. Proč bych tedy nemohl z tohoto důvodu zůstat v tomto městě?

Úplně teď cítím čtenářovu dychtivost o sáhodlouhé popisy jejího vzezření s malou špetkou freudovské analýzy. Ještě předtím však trochu historie. Od mého útlého dětství, jakákoliv žena se uhnízdila v mém srdci, nosil jsem uvědomění, že její krása není dokonalá. Vždy to byly atraktivní ženy, avšak nikdy nebyly moc krásné. Některé postrádaly učení iniciativě, jiné byly vzdálené asi půl druhého kilometru od toho, co by se dalo označit za štíhlost, další byly moc poddajné, jiné měly něco s vlasy, rty, nehty a nosem a koleny a rameny... Můj nový úlovek byl v tomto úplně jiný: byla neuvěřitelně krásná, iniciativní, neméně akademicky nadaná a společensky uhlazená. Měla pevné šlachovité tělo, pleť z alabastru, pokožku ze slonoviny a velmi jí padlo vyžehlené kimono v barvě khaki (byla totiž Asiatkou). Více jí to slušelo snad jenom tehdy, když byla nahá. Opomenu-li její pevná a gravitaci popírající ňadra, tak mě na její osobě ještě velmi imponoval její stoicismus, její břitký stoicismus, který se jí držel i tehdy, když se rozhodla opustit plavbu do naší společné budoucnosti a vyskočit z parníku.

Její zdravotní stav se po pár letech našeho vztahu velmi rychle zhoršoval. Už to nebyla ta vitální mladá slečna, ale tlející stařena s dvěma body v hlavě, ve kterých kdysi měla jiskry.

Otevřel jsem dveře do svého hotelového pokoje, který jsem vybral na internetu a který mi přišel pro tuto událost vhodný. Nepotřebné věci jsem hodil na stůl a usedl na postel v mém prémiovém obleku v krvavé rudé barvě se zlatými výšivkami. Byla to noc, kdy konečně padlo to rozhodnutí a já si na pomoc přivedl kamaráda. Koupil jsem ho a s úžasem jsem sledoval jeho lesk.

Je podzim. Studený vítr se předváděl a rozfoukával hromady listí. Je to právě to období, kdy stromy vysají z listů živiny, a ty pak zhnědnou. Poté spadnou na zem, rozloží se, aby se mohly na jaře zase vrátit na větve stromů a nechat na sebe svítit sluníčko. Jsou to právě ty hnědé listy, které mají nejtěžší život, umírají totiž bez naděje a umírají tehdy, když je jejich život úplně vysán. Čtenář proto musí pochopit, že nebyla jiná možnost, když jsem tehdy v hotelovém pokoji zneužil svého kamaráda, abych nechal zmizet duši z mého těla. Teď jsem doplnil kruh. Teď je ze mě hnědé spadané listí.