Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tak tomuhle se říká "totální úlet"...
Pro dobrý a originální sloh jsem připravena udělat cokoliv! Třeba i ochutnat svíčku...

K věci. Pro můj "experiment" jsem si připravila červenou svíčku. Krychle, což je tvar mé svíčky, se skládá ze spousty malých kostiček různých odstínů červené. Když ji pohladíte, máte trošku mastnou ruku, ale to nikomu nezabrání šáhnout si na ten krásný, jemný, lesklý vosk znovu.
Přičichnu si a čekám, až se dostaví jemný "zápach" vosku. Ale... Nééé! Jemná aromatická vůně! Myslím, že jsem si pro svůj sloh vybrala špatnou svíčku - vonnou...
Buďto mi bude špatně, nebo se přiotrávím, ještě nevím, co si z toho mám vybrat. Ale určitě vím, že to nevzdám!
"Očichávání" i "ohmatávání" svíčky jsem zvládla. A nyní jde do tuhého, domnívám se, že pro popis chuti ji musím ochutnat... SVĚTE, JDE SE DO TOHO!

...

Je to za mnou. Teď to můžu dokonale popsat: Kousek této svíčky vložím do úst, rozžvýkávám ji, bojím se, ale nepřestávám! A je to tady, očekávaný okamžik - chuť - žádná... Ale to aroma se mi line celými ústy, celým tělem, až to zaregistruje i mozek a dává povel, ať to vyplivnu.
Taky se tak stalo, ani jsem se s mozkem nemusela hádat - moc chutné to opravdu nebylo!
Asi se ptáte, k čemu bych mé pocity v ústech porovnala... Myslím, že to perfektně vystihnu, když řeknu MÝDLO! Určitě se každému někdy stalo, že při dokonalém mytí se třeba nechtíc napil mýdlové vody nebo si stříknul do pusy šampón...
Tak takhle chutná aromatická svíčka...
Stále mě tak nějak zajímavě brní jazyk. Zapíjím to, zajídám vším, co mi přijde pod ruce. Z toho plyne ponaučení: Chcete-li ztloustnout, jezte svíčky!

JÁ UŽ BUDU SVÍČKY (RADĚJI) VŽDYCKY JEN A JEN ZAPALOVAT!