Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Vstávej! Vstávej, Munkile!" ječí na mě kdosi a ten kdosi si dokonce dovolí mě vyklopit z mého kůžemi vystlaného kotlíku... "Au, au! Moje rohy! Co to děláš!?" zaúpím. "No koukej honem vstát, čertisko mizerný! Ty musíš vždycky zaspat! Nebo ty snad letos nemáš žádnou Mikulášskou?" 'No jo! Ono už je zase 5. prosince!' a já jsem zrovna vyslán na základní školu v Nových Hradech.
Rozhlédnu se po pekle...nikde ani kopyto. Vlastně jen to jedno, co mě vzbudilo. A tak prásknu do bot a už stojím vedle svých pekelných brachů. "Sakra, Munkile, už zas!?" "No jó," brouknu na Lukina. "On tě stejně jednou šéf hodí ke kotlům a na zaspávání ti nebude zbývat čas..." To jsou ty jejich chytré řeči. Ale co mě nepotěší ještě víc, je přítomnost Mikuláše a 3 andělů! "Né! Já je tady nechci! Jenom se pletou do práce!" Co naplat, spravedlnost prý musí být. 'Pche! Spravedlnost neexistuje!'
Tak jsme konečně na prvním stupni. Ani nevíte, jakou mám chuť vlítnout do třídy a odnést si všechna ta stvoření, nazývající se lidmi, s sebou do pekla. Jenže jen co vrazíme do třídy a chceme si s sebou odnést aspoň hříšníky, Mikuláš se za ně přimlouvá! 'Ne! Hlavně ať si nenechávají radit od učitelky! - No, tak to je jasný...nemáme šanci. Ale takhle to nenechám! Musí se vykoupit alespoň kouzelnou formulí v podobě básničky nebo písničky - Ach jo! Všichni nějakou uměj!' A takhle to probíhá třída za třídou až do té páté. Zde už nám konečně učitelka dovolí vzít hříšníky do pekla! Volejme sláva! "Cože? Jakej vzkaz zezdola!?" V následujících momentech se s dalšími pekelníky dozvídáme zdrcující zprávu: do pekla nesmíme vzít ani jednu hříšnou duši! Prý kvůli přebytku. 'Ach jo!' Tak je alespoň pořádně vyplatíme, zlískáme je na chodbě jen to švihne. 'Taková smůla!' protože v dalších třídách nám každý učitel dovoluje odnést si s sebou nějaké ty neposlušné žáky. A štve nás to třídu od třídy víc a víc, jen co je pravda. Děti jsou totiž drzejší a zlobivější. Konečně vytrestáme i hříšníky z 9. třídy a připomeneme jim, aby se koukali polepšit. I když mezi námi pekelníky víme moc dobře, jak se asi "polepší".
Zabouchnu dveře od třídy, my čerti práskneme do bot a jsme zpátky v našem milovaném pekle. To už mi náš šéfík, hovíc si na svém křesle, pokyne, abych šel k němu. Poslušně pochoduji jeho směrem a pomyslím si: ČERT VÍ, JAK MĚ POTRESTÁ...