Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bydlím na vesnici. Jednou jsem se vracela domů z hřiště a napadlo mě vzít to zkratkou. Byla to taková polní cesta. Šla jsem a najednou se na cestě objevila černá kočka. Chvíli jen tak seděla a upínala na mě svá zelená očka. Nejdřív jsem ji pozorovala jak zhypnotizovaná, protože kočka mi připadala něčím zvláštní. Nemohla jsem však přijít na to, čím to je. Udělala jsem jeden malý krůček blíž k ní a ona se obrátila a utekla. Cestou domů jsem nemyslela na nic jiného než na kočku. Později mě napadlo, že mi vlastně přeběhla přes cestu a to přináší smůlu. Ale na takovéhle pověry moc nevěřím, jelikož jsem narozená třináctého v pátek.
Když jsem došla domů, namířila jsem si to do pokojíku. Zavřela jsem za sebou dveře a uslyšela velký rámus. Když jsem se otočila, viděla jsem, že se sklo ze dveří vysypalo. "Ta černá kočka!", napadlo mě ihned. Později jsem tuto myšlenku zavrhla. Byla jsem už ospalá a šla jsem do koupelny. Cestou jsem na schodech uklouzla. Hned mě napadlo, že za to může černá kočka.
Druhý den ve škole paní učitelka rozdávala písemky z přírodopisu. Čekala jsem jedničku, neboť jsem se učila, ale když učitelka položila písemku na lavici se slovy: "Tys tomu ale dala!", zarazilo mě to. A taky jsem měla důvod. Na písemce byla napsaná čtyřka. Moje myšlenky se opět upnuly ke kočce. Musím ji znovu najít.
Navečer jsem opět šla po cestičce domů a zase tam seděla ta černá kočka a opět na mně upínala svá zelená očka. Popošla jsem kousek k ní - neutekla. Vzala jsem ji do náručí a utíkala domů. Tam jsem se dozvěděla věcí! Sklo se vysypalo, protože můj mladší bratr si hrál s míčem a sklo se nakřáplo a když jsem malinko bouchla dveřmi, vysypalo se. Uklouznutí na shodech taky nebylo jen tak - schody byly ještě mokré, protože mamka vytírala. Druhý den se mi ve škole paní učitelka omlouvala, že se při písemce zmýlila a já dostala jedničku.
Zjistili jsme, že kočka nikomu nepatří a k mé veliké radosti mi maminka dovolila si ji ponechat. "Promiň mi to kočičko", omlouvala jsem se jí. "Všechno jsou to jen hloupé pověry." Kočka se na mne podívala, stulila se mi na klín a spokojeně předla. Všechno byly jen náhody. Takže za nic nemohla moje kočička Elfinka.