Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

S Maxem jsme si kdysi hrávali u nás na pískovišti, vždycky mi ukradl můj náklaďák a nikdy mi ho nechtěl vrátit. Jako dítěti mně to přišlo šíleně drzé a mnohokrát jsem se rozbrečel, leč pak jsem pochopil, proč to dělal.
Bral mi jej z toho důvodu, že sám si jej nemohl dovolit, jeho rodiče nebyli příliš při penězích, a taktak vystačili. Ale Max nechtěl žít chudě, chtěl si dopřávat jako ostatní, třeba i krádeží. Což jej poznamenalo na celý život.

Počalo to hračkami a skončilo to penězi a skutečnými auty. Ve 13 letech vykradl pokladničku jednomu kamarádovi, u kterého byli na návštěvě, ten chudák se moc divil, když celé roky šetření přišly vniveč. O dva roky později ukradl auto řediteli, a když se pořádně projezdil, hup s autem do Vltavy. Nikdo mu nic nedokázal.

O rok později vykradl poštu, což bylo jeho největší sousto. Leč tentokrát jej chytli a skončil v pasťáku. Tam se částečně napravil, dalo by se říci, i když to pro něj muselo být peklo. Po odchodu z ústavu začal pracovat jako pomocná síla v hotelu, neboť krom základky neměl žádnou jinou školu. V kuchyni se docela dost dlouho držel, sekal latinu a vedoucí s ním byl také spokojený. Jenomže jednou se někomu z tamních kuchařů ztratily peníze z kabátu, který měl v šatně, které uklízel Max. A vzhledem k jeho nepříznivé minulosti vina padla na něj, jenže on tvrdil, že s tím nemá nic společného. Přestože se u něj těch pár tisícovek nenašlo, měli všichni jasno. Max byl nyní opět jako kriminálník. Vykašlal se na další hledání práce a přidal se k jakési partě, která po nocích rozkrádala obchody, někdy i loupili kolemjdoucí. Max se vůbec neužíral svědomím, byl přesvědčen o správnosti svých činů, neb poctivou cestou si nikdy nic nezískal, ba naopak. Jednoho dne si na ně ovšem policisté vyčíhali, parta moc obchody, kde kradla, neměnila, a tak jednou v noci na ně zpoza regálů vyskočili a pět z nich sebrali, zbytku se podařilo utéct. Maxovi bohužel nikoliv.

Policisté je pochopitelně vyslýchali, viníci automaticky mlčeli, každopádně přiznání vyšetřující nepotřebovali - otisky prstů z jiných obchodů, kam se vloupali, mluvily jasně samy za sebe. Všech pět výtečníků dostalo deset let natvrdo, přibyli k nim i další, jež postupně pochytali.

Pro Maxe to bylo mnohem horší než pasťák. Trpěl psychickými problémy a po nocích nezamhouřil oka. Dozorce prosil, aby ho ihned pustili, že si něco udělá, ale ti to brali na lehkou váhu, nezajímal je. A tak jednou v umývárně našli ležet Maxe v kaluži krve s podřezanými žílami. Sice ještě žil, chroptil krev, ovšem dozorci měli jasno, byl mrtvý. Nevím, co udělali s jeho tělem, protože rodiče mu již zemřeli a jiné příbuzné neměl, tak či onak, nedávno se potvrdilo, že šéfkuchař z bývalého Maxova zaměstnání byl kleptoman a peníze nevědomky ukradl on. Kdyby jej tehdy automaticky neobvinili a raději to více prošetřili, mohlo to celé skončit jinak...