Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podmínkou zadání bylo začlenit větu uvedenou v názvu do textu vypravování, přičemž měla být umístěna buď na jeho začátku, nebo na jeho konci

OSNOVA:

1. Román
2. Žádost
3. Zrada
4. Rána
5. Útěk
6. Rosol

A to byl okamžik, který mne definitivně přesvědčil o tom, že se celý svět zbláznil. Tříštily mi hlavou tato slova, která jsem vytesal tužkou do pokrčeného papíru mého kapesního deníku. Svůj román jsem započal asi koncem června v reakci na můj stav a otřesené sebevědomí. Předtím než jsem potkal E.

V té době jsem už dlouho v sobě inkuboval myšlenku požádat moji přítelkyni o ruku. Vskutku silný a velmi impulzivní krok na lehce unaveného padesátníka, když vezmeme v úvahu, že má budoucí spřízněná duše měla být křepká dvacátnice s velmi silnými kořeny do matičky Rusi. Bylo jasné, že se mělo jednat o chabé řešení mého problému z dětství, avšak k rezolutnímu rozhodnutí mělo dojít dva dny před mou plánovanou žádostí, a sice na narozeniny mého přítele Q.

Mohl tehdy Bůh tušit, že se s pugétem růží vrátím nečekaně domů a potkám svého přítele?
"Jé, ahoj K!" pronesl spíše žoviálně, asi aby zmírnil v mé tváři narůstající hněv.
Chabý pokus. Hloupý pokus. Mohl tehdy Bůh vědět, že se vydám do obývacího pokoje pro mého dalšího kamaráda?

Jsem zpět v současnosti. Mé rozjímání ruší jen zářivky ve výslechové místnosti. Trochu mi to připomíná ten ohlušující hluk po tom, co můj přítel štěkl na toho druhého. Raději dvakrát.
"Co jsi to provedl?" zajíkajíc se zeptala moje princezna, "jsi blázen!" (čtenáři, porovnej s první větou). Další rána.

Následující sled událostí se bude řídit prozíravostí čtenáře, a proto jen krátce: vrčivý motor mého golfu se mě snažil dostat od hlasitého volání strážníků z auta za mnou.
"Stůjte!" zavolal jeden, "Jménem zákona, stůj!" doplnil druhý.
Střemhlavá honička skončila zaklapnutím dveří od policejního auta.

Mám pocit, že cokoliv bych býval udělal, skončilo by zde. Napříč všemi paralelními vesmíry, jako rosol mimo čas a prostor. Už se netížím minulostí, byl to osud, a nemám strach z budoucnosti. Dveře cely se rozletěly.