Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Poté co jsem si toto souvětí přečetla, mi blesklo hlavou, že to bude ideální téma pro mou další slohovou práci. Vybrala jsem si ho nejen skrze to, že mě zaujalo na první pohled a že se na toto téma dá hodně napsat, ale i z toho důvodu, že se blízce dotýká každého z nás. Mohli bychom dokonce říci, že je to "problém" dnešní společnosti.

Lidská společnost jako taková je snad již od středověku členěna na různé společenské vrstvy. Ať už máme na mysli kamarády, rodinu, osoby, jež každodenně střetáváme na ulicích, státní příslušníky na úřadech, zdravotnictví, školu či práci a lidi, kteří jsou s těmito místy spojeni. Každá takto uspořádaná vrstva tvoří pomyslnou pyramidu, ze které je tvořena celá naše společnost a která si žádá po jedinci nemalé oběti. Pomyslíme-li pouze na zevnějšek. Podle toho, kde se vyskytujeme, bychom měli volit i vkusné ošacení. Přeci jenom bychom nešli na svatbu své sestry či na úřad žádat o stavební povolení v roztrhaných kalhotách, zamaštěném tričku s rozčepýřenými vlasy a hezky voňaví, jako bychom se týden nemyli... A to, kde se právě nacházíme, by se samozřejmě mělo odrazit i ve vystupování, chování a též v mluvě člověka. Používání nevkusných poznámek, vulgárních slov, nepříjemného či vysokého tónu v hlase, jímž klademe důraz na naše myšlenky, které se snažíme produkovat okolí, v němž se nacházíme, není zrovna ideálním způsobem, jak danou společnost zaujmout a oslovit.

Někdy si říkám: "Co z těchto malých dětí či školáků vyroste?" Jdete takhle po ulici, či čekáte na autobusové zastávce, až přijede váš toužebně očekávaný autobus a stanete se nechtěným posluchačem jejich konverzace, při které vám div z té hrůzy, co slyšíte, nezaskočí. Dnešní, dokonce se nebojím vůbec říci nevychovaná, mládež tímto způsobem nejedná pouze se svými vrstevníky, ale dokonce bohužel i s dospělými. Názornou ukázkou jsou školáci a učitelé. Co si děti v dnešní době opravdu dovolí, nad tím zůstává rozum stát. Kam se poděl ten respekt a uznání ke staršímu? Za mých dospívajících let tomu tak nebylo! Děti respektovaly a určitým způsobem se i bály dospělých, ale teď? Teď je tomu zcela naopak. Dnes aby se učitel bál žáků či rodič obával svého potomka. Hrůza, kam ten dnešní svět spěje! Myslím si, že otázka "Kde na to ty děti chodí?" je v takových situacích zcela na místě. Řekla bych, že odpověď je zcela jednoznačná. V první řádě je to rodina a hned poté okolí, v němž dítě vyrůstá a je jeho součástí. Co má pak z takto "poznačeného" dítěte vyrůst, když každý den doma slýchá, jak se mezi sebou sprostě a v podstatě i prostě baví rodiče či starší sourozenci? Ale tohle všechno má za následek dnešní, nehorázně rychle se rozvíjející a dospívající společnost.

To, jak se bavíme, umožňuje okolí zjistit, jaký máme charakter a povahu. Díky našemu vystupování, jímž se prezentujeme, poskytujeme informace, aby si o nás druzí vytvořili ten správný obrázek a též je navádíme k tomu, jak by se k nám měli chovat. Myslím si, že nezdvořilá, někdy až vulgární či naopak kultivovaná a slušná mluva i chování vypovídají nejenom o tom, jaký jedinec je, ale také o tom, jak je člověk inteligentní. Podle mého úsudku se nevzdělaný člověk (primitiv) pouze snaží svým nekultivovaným chováním zastřít ten fakt, že "nepobral" zrovna moc rozumu. S tímto problémem se určitě střetla řada z nás, dokonce i já. Bratra jsem nejednou usměrnila výroky: "Jak se to bavíš, ty hulváte! Takhle se bav se svými kamarády, ale ne se mnou." Nebo: "Jde opravdu vidět, co máš v hlavě!"

Etiketou neboli pravidly zdvořilého chování by se měl řídit každý z nás. Dodržováním etikety přeci dává člověk najevo, že ví, "co se sluší a patří" a může tak předejít zcela zbytečným konfliktům a nežádoucím důvěrnostem. A proto si myslím, že každý by si měl "hrábnout" do svědomí a zamyslet se nad svým chováním a nad sebou samým. Vždyť žijeme v 21. století a ne mezi opicemi, a podle toho bychom se také měli chovat a jednat.