Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co nebo kdo je smyslem života? A lásky? Pro malou holčičku je to její oblíbená panenka, pro klučinu autíčko, pro náctileté jejich první láska, pro starší manželé jejich zahrádka. Tohle je ale pouze domněnka. Každý procházíme různým obdobím, měníme své názory, potřeby, city. A také záleží na situaci, ve které se právě ten daný člověk nachází. Ne nadarmo složili pánové Voskovec s Werichem písničku, ve které se zpívá: "jednou jsi dole, jednou nahoře". To by snad ani nebyl život, kdyby se na nás usmívalo pouze štěstí nebo škaredila smůla. Ale na druhou stranu jsou i tací, kterým život dopřál velkou dávku štěstí a radosti, ale i tací, pro které je život utrpením. Nedávno běžel v televizi dokument o maminkách, jejichž dítě trpí nevyléčitelnou chorobou. To samo o sobě je velice smutné, natožpak když od nich uteče manžel jen proto, že je ještě mladý na to, aby utíral dítěti sliny a nepustil ho ani na vteřinu z dohledu. A když se i rodina obrátí zády, že jejich vnuk či vnučka je "mrzák" a toho, že oni nechtěli. Vždyť ta dotyčná maminka si přeci přála zdravé dítě. Příroda jí to však nesplnila. Je to kruté, bohužel se to stává. Nezbývá než doufat, že časem se vše v lepší obrátí. Nebo že se objeví někdo, kdo jim do života vnese malou jiskřičku štěstí a radosti. Jedna z nejhorších věcí je, když máte žít s pocitem, že ten, komu se věnujete od rána do večera, milujete ho celým svým srdcem, vás jednoho dne navždy opustí. Zůstane v jejich vzpomínkách. Může ale žít s pocitem, že celý svůj život promarnila a nemá z něj nic. To je zlé. A smutné. Asi nám nezbude nic jiného, než těm, kterým se to stalo, přát vše nejlepší a doufat, že přeci jen je ten malý nevyzpytatelný ďáblík, nazývaný "štěstí", do jejich života vstoupí i na malý okamžik, a vykouzlí jim na dušičce velkou krásnou mnohobarevnou radostnou duhu.
Protože ony si to opravdu zaslouží. A také lidé, pro které život ztratil smysl. Protože neustále přibývá těch, co spáchají sebevraždu. I když jen z malicherných důvodů. A o to více je to smutné. Možná jen z maličkosti nebo pro maličkost byl zmařen lidský život. I když to byl člověk jaký chtěl, žít si zasloužil a měl. Protože jemu se dostalo té možnosti ochutnat lidský život. A proto by jej neměl takovým způsobem promrhat. Nám se to ale vidí a říká snadno. Možná, že kdyby kdokoli z nás byl v takové situaci jako ten, co sebevraždu nebo jakýkoli jiný čin spáchal, tak by to udělal také. Dost možná bez rozmyslu.
Mně se můj život líbí a velice moc. Jsem ráda, že právě já mohu sdílet radosti i strasti každodenního života. Někdy je to velice obtížné, ale zase přijde chvíle, proč opravdu stojí zato žít. A to by si měl uvědomit každý.