Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Určitě jste se už někdy zamysleli nad svým životem. Já už několikrát, s přibývajícím věkem stále častěji. A mé myšlenky směřují k tomu, proč jsme se vůbec narodili.

Život je dar a myslím si, že je těžší žít nežli zemřít. Od narození projdeme mnoha etapami: první krůčky, první slova, vzdělání, první láska, zaměstnání, důchod a potom přichází to, čeho se každý bojí - smrt. Každého si jednou najde, buď dříve nebo později, přirozeně nebo nepřirozeně. Nikdy nevíme, kdy přijde zrovna naše chvíle, a tak žijte svůj život naplno, avšak co nejzdravěji.

Každý den zemře stále více lidí nepřirozenou smrtí. Proto si každý rozmyslete, jak budete žít právě svůj život. Nejspíše si řeknete, že to, co píšu, jsou zbytečné hlouposti, jenomže na tyhle "hlouposti" budete jednou vzpomínat. Například na smrtelné posteli, kdy vám lékař kupříkladu sdělí, že vám zbývá již jen 70 dní života. Až pak začnete přemýšlet a litovat toho, že se tomu dalo předejít. Neříkám, že se takto dá předejít smrti, ale dá se alespoň trochu oddálit. Věřte tomu nebo ne, potom budete rádi za každou minutu navíc strávenou se svými přáteli.

Smrt na nás číhá takřka kdekoli, a to v různých podobách - nemoci, dopravní nehody, katastrofy... A my, co jsme se narodili zdraví, buďme za to rádi a nekažme si svojí hloupostí zdraví, protože lidé, co se narodí s nějakou zdravotní vadou, by za to dali cokoliv, aby byli zdrávi.

Smrti se podle mě nebojí každý, někdo - třeba dlouhodobě nemocný - ji bere za vysvobození. Nejhorší je, že nikdo netuší, co s námi bude po ní, možná je to i dobře, kdo ví?

Já osobně se smrti bojím i nebojím zároveň. Nejsem sobecký, a proto myslím na rodinu a opravdové kamarády, jak by se asi cítili, jak by jim bylo, kdybych odešel navždy. Některým lidem je to však úplně jedno, ale nemělo by být! Z toho vznikla otázka, proč jsme se tedy vlastně narodili, když to vše stejně po nějaké době zákonitě skončí...