Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už od školy nám říkají, že chyby jsou přirozené. Že díky nim rosteme. Ale ve skutečnosti to moc nefunguje. Stačí jedna špatná odpověď před třídou, jeden neúspěch, jedno veřejné zakopnutí - a člověk se naučí bát. Bát se říct něco nahlas, bát se zkoušet nové věci, bát se vystoupit z řady. A přitom právě chyby jsou jediná cesta, jak se skutečně něco naučit.

Dnes jsme pod obrovským tlakem být dokonalí. Na sociálních sítích každý ukazuje jen to nejlepší ze svého života. Úspěchy, krásu, radost. Nikdo neukazuje, kolikrát selhal, kolik času mu trvalo se někam dostat, kolik věcí zkazil. A tak máme pocit, že chyba je něco špatného. Něco, co si nemůžeme dovolit. Jenže právě to nás brzdí.

Ve škole se hodnotí správnost. Za chybu je mínus, za omyl horší známka. Málokdy se cení snaha, originální nápad nebo odvaha riskovat. Často raději mlčíme, než abychom řekli něco špatně. Bojíme se vypadat hloupě. Ale kdo nikdy neudělal chybu, ten vlastně nikdy nic opravdu nezkusil.

Chyby nejsou selhání. Jsou to kroky. Každý sportovec padá, než se naučí skákat. Každý hudebník falešně hraje, než trefí správný tón. A každý člověk se musí někdy spálit, aby pochopil, co je správné. Problém je, že nás od dětství učí, že chyba je konec. Jenže chyba by měla být začátek.

Bojíme se chybovat, protože se bojíme posměchu, kritiky, selhání. Ale často zapomínáme, že každý, kdo dnes něco dokázal, má za sebou desítky neúspěchů. Jen z nich neudělal ostudu, ale zkušenost.

Chyby nejsou nepřítel. Nepřítelem je strach z nich. Dokud se budeme bát chybovat, budeme hrát na jistotu. A tím se připravíme o to nejdůležitější - o růst. Možná by stálo za to si místo strachu z chyb začít vážit odvahy se k nim přiznat. Protože nakonec nevyhrává ten, kdo nikdy nechyboval. Vyhrává ten, kdo to zkusil znovu.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/uvahy/preco-sa-dnes-tolko-ludi-boji-robit-chyby.html