Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ležím zachumlaná v péřové peřině a očima prozkoumávám všudypřítomnou tmu. Poznávám tmavé obrysy mně tolik známých předmětů a vychutnávám si to krásné ticho. Jediným narušitelem absolutní tmy je malinké červené světýlko, které mi oznamuje, že kabel od rádia je stále v zásuvce. Jsem líná vstát z postele a udělat těch pár kroků, protože v hlavě se mi honí milióny myšlenek. Jedna však je silnější než ostatní a tak se jí zaobírám nejvíc…
Co jsem vlastně za člověka? Jakou roli hraji ve světě plném lidí mně podobných? Co mám udělat, abych byla jiná než ostatní, ale nevystupovala z řady? Kolik žije na světě lidí s přáním něco znamenat, dokázat, že právě oni jsou ti nejlepší ze všech, ochotni riskovat pro změnu? Změna, která nebude vidět, ale oni ji budou cítit uvnitř sebe samých. Sebezdokonalování? Pocit důvěry v samu sebe? Nezkrotnou touhou vyhnout se překážkám a být volná? Rozeběhnou se do davu lidí a vykřičet svá nejtajnější přání a touhy? Zbavit se bolesti a utrpení, které svírá každého, kdo ukrývá nějaké tajemství. Jak najít lásku? Člověka, který mě bude chápat a rozumět?. Bude mě podporovat a pomáhat mi dosáhnout mých cílů?
A co přátelé? Mám nějaké? Myslím tím ty opravdové, ty ,kteří se mnou půjdou rozbíjet kameny, až si budu připadat jako zavřená za zdí. Ty, co se za mě postaví, až to budu potřebovat. Ty, kteří se mnou skočí do propasti života. Prožijí se mnou příjemné i stinné stránky knihy jménem Život. Budou mým druhým já? Budu jim věřit a oni zase mně? A co škola? Může o své budoucnosti rozhodovat patnáctiletý člověk? Je si vědom všech nástrah a překážek? Má možnost rozhodnout se správně?
Na tyto otázky je těžké najít tu správnou odpověď. Ale než se k ní dostanu, usínám...