Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dlouho uvažuji nad tím, co nutí lidi druhé pomlouvat. Co je to vlastně pomluva? Pomluva může být výrok, který nemusí nikomu ublížit, jen má za úkol pobavit, ale vyskytují se i pomluvy útočné, uštěpačné. Nejhorší jsou ty, které člověka pošpiní a udělají mu špatné jméno a pověst.

Na internetu jsem si k pomluvám našel citát: "Jed pomluvy otravuje tři lidi: toho, kdo ji říká, kdo ji poslouchá a toho koho se týká." Myslím, že k tomu není co dodat. Původce pomluv určitě trápí svědomí a má výčitky a když se provalí, že nic není pravda, okolí ho už tolik nebere vážně.

Dále tu máme stranu trpící nejvíc - slušní lidé. Většinou se dostali do pomluv omylem, třeba špatně vyloženým chováním nebo výrokem, a také nevždy mají dostatek sebevědomí, aby se nad to všechno povznesli a prožívají strach, co jim řekne jejich okolí.

Nakonec jsem si ponechal příjemce pomluv. Ti mají dvě možnosti, poslat pomluvu dále a ještě si k ní něco přidat, anebo si vytvoří vlastní názor a dále se jí nezabývají. Ale bohužel často zvolí tu první možnost.
Vím, že pomluvu nikdy z našeho chování a jednání nevymýtíme. Říká se, že pomlouvají hlavně kolektivy dívek, ale nesmíte mít chlapce za svatoušky...

Každý z nás si určitě rád zdrbne. Ale nikomu není nic po tom, jak se chovám, co dělám, jak mluvím a jednám. Nikdo nemá právo kritizovat druhého, protože se může stát i Vám, že budete středem pomluv. Z čehož vyvozuji, že základem je zamést si před vlastním prahem a teprve potom kritizovat jiné.