Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Slova mohou uzdravovat, mohou působit jako lék, avšak mohou také chutnat hořce, trpce a působit na nás jako jed.
Již v útlém dětství, kdy má první souvislá řeč jen tak ledabyle plynula, jsem doma často slyšel větu: "Važ si slova! Každé slovo může být tvým posledním." Slova opravdu mohou působit jako zbraň, ale i laskavé pohlazení pro duši. Už vím, že je to pravda, slova plynou a někdy si nestačíme ani uvědomit, že právě vyřčená slova mohou navěky uzamknout jakékoliv přátelství. Některá slova působí jako ostrá dýka, která bolestivě zraňuje duši a zanechává jizvy. Je to jako s rozbitým hrníčkem, který i po slepení nebude nikdy jako předtím - bez rýhy, šrámu. Je zvláštní, že slova tak hluboce zraňují člověka. Málo si uvědomujeme tuto mocnou sílu. Plytké řeči, pomluvy, lži, nadávky působí jako alergeny, které neblaze působí na každého z nás. Ubíjejí a ničí vše krásné, co bylo dáno každému z nás do vínku. Všichni jsme byli dětmi, uměli jsme půjčovat, pomáhat, nezávidět, neubližovat, smát a být bezelstní. Kam se poděla tato noblesa, která s námi přišla na tento svět? Kdy se vlastně vytratila? Kdo si ji vzal?
Doma také slýchám: "Vždycky se najdou lidé, kteří ti ublíží, ale ty nesmíš přestat věřit sám sobě. Jen musíš být více opatrný, komu uvěříš příště. Staň se lepším člověkem, poznej sám sebe a přemýšlej nad vyřčenými slovy. Pouč se z výtek. Jedině tak člověk roste." Roste naše osobnost a jedinečnost. Nikdo není dokonalý.
Domnívám se, že život je skutečně velmi jednoduchý. To co dáváme, dostáváme zpět. Svůj vlastní život ovládáme jen a jen my (našimi slovy, skutky, činy,...). Měli bychom se vyhýbat především myšlenkám, které již působí problémy a utrpení. Když budeme laskaví, budeme šťastní. Myslím, že i nepříjemné věci se dají říci klidně, slušně, bez urážek a ponížení. Věci se přeci mohou, pokud člověk jenom trochu chce, řešit s rozvahou a volbou vhodných neurážlivých komentářů. Umět volit ta správná slova je opravdu kumšt. Chce to sebeovládání, úctu k druhým, pochopení i pozitivní myšlení. Také umět odpouštět a být velkorysý. Umět se poučit z chyb, výtek a snažit se nehledat něco skrytého, nevysloveného, negativního za vyřčenou výtkou. Nehledejme složitosti tam, kde nejsou. Český jazyk má nejbohatší slovní zásobu, a proto se snažme do svého slovníku zařadit a používat ta nejpůsobivější, laskavá, zdvořilá a přívětivá slova. Vždyť si máme umět odpouštět a být k sobě více "partnerští".
Myslím, že pro náš život i vývoj potřebujeme záporné zkušenosti stejně jako kladné, abychom mohli prožít štěstí, musíme poznat smutek. Žijeme proto, abychom milovali, rozdávali radost, chápali druhé a nesoudili je. Pak nám bude dáno vše, co jsme připraveni přijmout.