Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Láska je to nejkrásnější, co člověka může v životě potkat. Každé ráno se budí s myšlenkou na svou drahou polovičku, kdykoliv si na ni vzpomene, projde jím krásný, nepopsatelný pocit. Pocit blaha. Šimrání u srdička, roztřesené ruce. Jak přesně láska chutná, se nedá nikdy popsat. Každý ji cítí jinak. Zamilovaný člověk vidí všechno růžově. Hazí úsměvy na všechny strany, dokonce i na lidi, které nenávidí. Láska je prostě něco nádherného. Mnohem horší je láska neopětovaná. V tu chvíli tyto krásné pocity prožívá jen jeden. Nemůže se své lásce vrhnout do náručí, políbit ho a vedět, že patří k sobě. Neopětovaná láska jsou nejhorší muka a ta pasivní polovička se může omlouvat, jak chce, a daleko víc člověku ubližuje, když se k němu chová pěkně, je na něj milý a podobně. Vytváří tak chudákovi zamilovanému zbytečné nadějě. Mnohdy se také stává, že spolu ti dva pouze spí. Další velká naděje, něžné polibky, pohlazení, usínání si v náručí, ale když je po všem, žádná láska v tom není. Tohle jsem si jednou sama prožila, resp. prožívám a neustále se ujištuji v pravdivosti hesla:
MUŽ DÁVÁ LÁSKU, ABY ZÍSKAL SEX.
ŽENA DÁVÁ SEX, ABY ZÍSKALA LÁSKU.