Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z dnešních 5 nejrozšířenějších a nejznámějších náboženství bych nezvolila sobě víru ani v jedno.
Moji rodiče nejsou věřící, ale nejsou ani ateisty. Můj tatínek byl vychováván v katolické víře, ale tomuto vyznání nekladl velký význam. Jemu samotnému se zdálo, že je to spíše trest.
V rodině mé maminky se náboženství tolik neuznávalo, byť byli věřícími - ranní mše a bohoslužby je míjely.
Když jsem byla menší, babička se mne snažila zasvětit do katolické víry. Tehdy jsem o tomto náboženství mnoho nevěděla, a chtěla jsem to vyzkoušet, moc mě to lákalo. Nejedna má kamarádka chodila do kroužku náboženství. Když jsem přišla s prosíkem za rodiči, že bych chtěla do tohoto kroužku také chodit, můj táta to okamžitě zavrhl. Podle něj jsem neměla dostatek rozumu. "Až ti bude osmnáct, věř si, v koho či co chceš, ale teď jsi na to ještě moc malá," řekl mi tenkrát. Jeho odpor a nechuť ke křesťanství z mládí byla stále silná.
Dnes, když už je mi osmnáct let, jsem vděčná svým rodičům za to, že mě nevychovávali v žádném přesvědčení k víře v Boha, a nechali mi svobodnou vůli v rozhodování se, kterému náboženství a proč dám přednost. Děkuji jim, že jsem si mohla o těchto náboženstvích nejprve něco zjistit, a pak se teprve podle svého mínění rozhodnout.
Vybrala jsem si "své" náboženství - v někoho, či v něco nadpozemského, nadpřirozeného věřím. Věřím ve víly - jako Petr Pan, věřím v zázraky - jako nemocní lidé, věřím ve skřítky a pohádkové bytosti - stejně jako malé děti, věřím v duchy - jako někteří z nás, ale hlavně věřím v čarodějky - tou se považuji i já.
Nedávno jsem měla velmi zajímavý rozhovor se svou babičkou. Ta, ač je velmi věřící, reagovala na mé přesvědčení nepravdivosti Bible, když jsem konstatovala, že byla již několikrát přepsána. Reagovala kladně, souhlasila se mnou. Pověděla mi, že v Boha křesťanského (katolického) nevěří, avšak v něco, snad i v někoho - tam nahoře - věří. Katolickému náboženství a Bibli tolik nevěří (ve všem, co píše Starý a Nový zákon). Oproti jejímu bratru, který je velmi ortodoxní - zasvětil do toho celou svoji rodinu (má asi 6 dětí) - mě to velmi zaujalo. To, že i když byli vychováváni stejně, má i přesto moje babička modernější názor; podle mě i rozumnější - babička spolu s dědečkem nejsou ortodoxními věřícími.

Všechna náboženství mají svá pro i proti.
Například Islám - podle mého názoru jsou to spíše nějaké neurčité zákony, které si vymysleli muži, aby si dokázali svou všemohoucnost, dominantnost, a svoji moc, že vedou války, to oni jsou přeci pány celého světa.
Už jen to, že Bůh je ve všech náboženství zobrazován jako muž, mě vede k zamyšlení nad tím, že ženy jsou utlačovány už od počátku vzniku náboženství. Například G.Budha v Budhismu - je mužského pohlaví, taktéž Jahva z judaismu a "náš" Bůh - Křesťanství. Co teprve ale Hinduismus a jeho Bráhma, Šiva a Višnu?
Kromě panenky Marie a snad i v hinduismu nejasného pohlaví některých bůžků, jsou to vše znaky mužů se svými zákony, řády a rituály.
Čarodějnictví - většina z vás jej spíše považuje za ženskou sektu. Není ani náboženstvím, a přesto dokázalo vyvolat rozruch u mužů pouze tím, že je to ženské vyznání a víra. Muži jej proto nařkli ze satanismu a snažili se jej vymýtit - přece nebude mít žena své vlastní náboženství, musí se podřídit muži - silnějšímu. Ještě aby žena dostala rozum, ano tak jsme byly utlačovány. Boj o emancipaci žen, která se v dnešní době jakžtakž prosazuje, trvala velmi, velmi dlouho a byla velmi obtížná. Neznám žádného jiného vyznání, nebo i náboženství, kde by dominovalo ženské pohlaví. Ženy v tomto ohledu asi nikdy nedosáhnou uznání, pouze jenom jako jeptišky, a to je podle mého názoru velká škoda. Muži na tomto světě totiž vedou neustále nějaké boje, války o území, o to, kdo bude vládnout, tahanice o peníze a majetek a další věci. Nikdy zde nezavládne mír, pokud budou u moci muži se svými zákony - náboženství.

Budhismus, jakoby ateistické náboženství se jistě zalíbí nejednomu z nás, ale je opravdu takové utrpení žít tento život? Musíme dosáhnout osvobození z neustálého koloběhu? Já si myslím, že pokud tedy něco takového existuje, není řešením osvobození. Utéct od tohoto daru tímto způsobem - nějaký důvod naše bytí mít musí, a my bychom jej měli takto přijmout, a nesnažit se utéct.
Je darem, že žijeme, je darem, že cítíme teplo i chlad, vidíme světlo i tmu, dotýkáme se, slyšíme kouzelné melodie ptáků, ale i šepot větříku, co si pohrává s listy stromů. Pokud se z nějakého koloběhu máme odprostit, tak je to podle mého názoru v dnešní (naší) moderní společnosti od neustálého spěchu, ničení sebe samých, ale i lidí, živých tvorů a přírody kolem nás, zastavme se na chvíli. Rozhlédněme se kolem sebe a užijme si toho, co v tuto chvíli máme, čeho si užíváme a buďme šťastni za vše dobré a krásné, co nás potkalo a neminulo.
Měli bychom místo chození do kostela a modlení se, aby nás potkalo něco dobrého, aby se něco zdařilo, stalo spíše jít a vykonat to, snažit se to udělat správně, věřit si, a nespoléhat se na Boha. Vše záleží na nás, ne na tom jaké náboženství si zvolíme nebo ke komu se zrovna budeme modlit, aby nám pomohl. Když se modlíme k Bohu, modlíme se k sobě samým, a záleží na nás, jestli to budou modlitbičky odříkané z listu, psané cizí rukou, nebo jestli vyjdou z našeho srdce, jestli si dokážeme vše přiznat, dokázat to. Jen se svou pevnou vírou a čistou myslí můžeme dojít k osvícení našeho bytí na tomto kouzelném světě, na naší Modré planetě. A záleží jen na nás, jestli si toho budeme užívat jenom my sami, anebo jestli to dopřejeme i někomu jinému.

Vím, že na celém světě nejsou lidé tak znalí vším, co se kolem nich děje a proč. Proto odpovědi na své otázky hledají v Bohu. My bychom se měli ale raději zastavit, a začít bojovat proti zlým lidem, proti nám samým, kteří ničí vše, co je kolem nás. Měli bychom zachraňovat raději přírodu kolem nás, neměli bychom podléhat své sebedestrukci. Brzo vymřeme, ale meteority, epidemie, silné bouře, sopky a zemětřesení, potopa světa a ani jiné možnosti vyvolané někým, něčím jiným než námi samotnými, nás nezahubí.
Bůh nás nehlídá, ale ani se na nás nezlobí. Nespouští tyto pohromy.