Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Proč někdy lžu? Hned na začátku bych chtěl říct, že milosrdná lež je pro mě něco běžnějšího, pochopitelného. Nikdy jsem necítil výčitky kvůli jakékoliv milosrdnější lži. Měl bych? Myslím že ne.
Zaprvé jsem stejně jako většina lidí v Čechách ateista, zadruhé - a to především - jsem milosrdnou lež použil kvůli tomu, abych někomu ulevil. Možná také abych ulevil sobě, vždyť to, že někomu neřekneme pravdu, která by měla na milovaného člověka mnohem horší dopad než lež, je výsledkem naší slabosti a pohodlnosti. Kdo by se chtěl dívat na utrápený obličej svého bližního? Nikdo, většina z nás to raději nějakým způsobem obejde.
Ale je tu ještě další druh lží, ten, který už není milosrdný. Tyto lži jsou většinou proradné, podlé, zkrátka špatné. Ještě než vůbec na mysl vyvstane otázka, proč tedy tyto lži, které jsou tak špatné, používáme, si hned odpovíme: Lži nás obohacují, ať už finančně, kdy se pomocí lži obohatíme, tak duševně, kdy můžeme vykonat třeba pomstu, nebo jakýkoliv jiný zlý čin. Určitě ne dobrý - na takové činy máme milosrdné lži.
Z toho plyne, že "špatnost" lži se mění automaticky, podle toho, na co ji použijeme. Lež nejspíš nikdy nebude dobrá, ale některá je zkrátka přípustnější než jiná.
Zatajení špatné známky ze školy není lež, jen ochrana našich "milovaných" rodičů před infarktem. A tak podobně...