Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Proč vlastně lžu?
Dřív, když jsem byla ještě malá, jsem asi moc nelhala - bála jsem se, že na to někdo přijde a já se dostanu do nějaké trapné situace. Nyní je možné, že sem tam neřeknu pravdu, ale zpravidla jde opravdu o pouhou drobnost... Nevím proč, ale když už mám na jazyku nějakou lež, v poslední chvíli si to rozmyslím a řeknu buď pravdu, nebo radši neřeknu nic. Vím, že by mě potom hodně dlouho trápilo svědomí.

Komu lžu? A kdo lže mně?
Asi bych dokázala lhát skoro každému... "Horko těžko", ale dokázala... Ovšem zalhat těm, které mám nejraději, to trochu bolí... Trochu? Ne, vlastně hodně! Rodičům se nemusí říkat úplně všechno, taky to asi nikdo nedělá, ale abych lhala!? To raději tu věc zatajím, a když už je náhodou z polovic venku, nějak se ji snažím zamluvit jinou záležitostí. A kamarádům? Těm taky někdy možná tak trochu zalžu, občas nechci, avšak zkrátka tu hloupost řeknu pro jejich dobro! Asi to zní dost divně, když tvrdím, že LŽU PRO JEJICH DOBRO, ovšem kdybych stále všem a o všem říkala pravdu, asi bych je párkrát dost ranila!
Lež je často ale velká dřina... Někdy se u toho člověk pořádně zapotí. A doplatí na ni? Snad... I když to ten druhý na něm nepozná hned, provalí se to o něco později a to pak vznikne ještě horší situace.
Stejně, na druhou stranu, lidé, kamarádi i blízcí lidé někdy z logiky věci naopak zalžou i mně! Taky mi nějaké ty tajnosti, popřípadě drby, potřebují zatajit...a tak rovněž neříkají vždy pravdu. V podstatě lze říci, že lže každý. I ten sebelepší člověk někdy zalže!

Resumé
Já si myslím, že když si někdo takovou úvahu přečte či si ji sám napíše a zamyslí se nad podstatou lži, určitě to LHANÍ do nějaké míry omezí... Nebo ho alespoň zatrápí svědomí...jako mně?