Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Člověk za svůj život potká spoustu lidí a naváže s některými z nich četná přátelství. Mít přátele je důležité pro každého z nás. Každý člověk totiž nějaké ty kamarády má. Nemusíte jich mít mnoho, stačí pár. Většinou si je vybíráme z těch, s nimiž je nám dobře. Jsou to lidé, se kterými trávíme svůj volný čas, máme s nimi společné záliby nebo si s nimi jen tak rádi popovídáme. Nejdříve jsou našimi známými, později se pouto upevní a už je nazýváme přáteli. Milí, laskaví, zábavní nebo prostě jen pohodoví lidé, s nimiž si rozumíme, máme společné zájmy. Podnikáme s nimi různé aktivity. Chodíme do kina, ven, do školy, do třídy, společně sportujeme nebo s nimi sedíme v lavici. V určité době, v určitém prostředí nám tito lidé vstoupí do života. Někteří na krátko, jiní na delší dobu. Klidně i na několik let. Existují i tací, jež si v našem srdci získají místo na celý život. Ale taková přátelství jsou spíše vzácností a je jich jako šafránu. Nemusíme mít nutně kamarády na celý život. Stačí na pár let. Na pár chvil. Protože každé prožité kamarádství nám obohatí život. Hlavně o zkušenosti. Je přitom naprosto jedno, zda se jedná o pozitivní či negativní prožitek. Zkusili jste si někdy představit, jaký by byl váš život bez přátel? Já ano. Musím uznat, že chudý, nudný a až příliš stereotypní. Vládla by v něm jakási bezútěšná, všeobjímající prázdnota, z níž není úniku. Mohl by se vůbec člověk z něčeho těšit? Snad. Ze svých úspěchů. Ale neměl by vůbec nikoho, s kým by se o svou radost podělil. Nikoho, kdo by ho podpořil. Jak říká známé přísloví, sdělená radost, dvojnásobná radost. Platí rovněž i o starostech. Sdělené starosti, poloviční starosti. Uvažuji nad tím, že přátele máme nejen na to, aby nám s nimi bylo fajn, ale i na to, abychom se mohli s někým podělit o vše hezké, co nás těší. I o smutné, jež nás trápí. Nebo si jen tak vyměňovat svoje myšlenky, názory, nápady, postřehy. Pokud se navíc můžeme na své kamarády spolehnout, věřit jim a svěřovat se a oni naši důvěru nezradí a oplácejí nám stejným, máme vyhráno. Vžyť najít v dnešním světě skutečné přátele je jako najít poklad.
Ne vždy si tuto skutečnost dokážeme uvědomit. Přistupujeme-li ke kamarádství jako k samozřejmé věci, časem nám zevšední a ztratí své kouzlo. Vím, říkáte si: "To je toho, kamarády má každý, co na tom. Není to nic neobvyklého..." Ano, kamarády má skutečně každý a kamarádství není ničím neobvyklým. Ale najít kamarády s velkým "K", to už tak obvyklé není. Chci tím říct, že najít někoho, kdo má výše uvedené vlastnoti a komu se můžete svěřovat bez obav, že něco vyzradí, v horším případě otočí a použije proti vám, to už tak obvyklé není. Je totiž hodně těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou našimi přáteli, ale o málo těch, o nichž toto tvrzení skutečně platí.