Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ve mně slova učitel, pedagog či kantor vzbuzují především autoritu a jsem zastáncem názoru, že by tomu tak mělo být u každého. Zdá se mi ale, že postupem času tento pojem ztrácí na důležitosti a my si našich strůjců vzdělání přestáváme pomalu vážit. Jak smutné, že?

Avšak, páni profesoři, nepřikládejte vinu pouze času a novým generacím. Vaši studenti jsou zrcadlem vašeho díla, vaší snahy a vás samotných. Vy se stáváte určitým ideálem, kterého my bychom chtěli dosáhnout. Samozřejmě tomu může být i naopak. Učitel se sám povýší do role vůdce této divoké smečky, nasadí si pomyslnou korunu a až do naprostého skonání posledního statečného vládne rukou absolutistickou. Nemůžete se poté divit, že to vede k přirozenému odporu žáka k učiteli, ale také k negativnímu vlivu na předmět samotný.

Profesor by nám měl zprvu ukázat kvality našeho národního jazyka a obohatit naši mysl o českou historii, abychom měli být na co pyšní a stát se hrdými občany České republiky. Často se sama sebe ptám, zda má smysl se denně stresovat kvůli neskutečným kvantům látky do nás hnané. Vždy si vzpomenu na zásady Jana Amose Komenského, kdy nám má být učivo podáváno od lehčího ke složitějšímu, od známého k neznámému. Přiznejme si, povětšinou tomu tak není. Ale i přes noční můry, všechno to "biflování" a nasávání informací mi stačí jediné - škola je základ života, alespoň toho mého.

Každý jsme jiný. Někdo ve svém učiteli hledá kamaráda, někdo zásadovou a vůdčí osobnost. Ale základem vztahu žák-učitel má být vzájemný respekt těchto dvou silných stran. Vždy jsem se držela citátu: "Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje."

Avšak někdy se cítím opuštěnější než Robinson ztracený v Labyrintu světa na cestě do Továrny na absolutno. Čekám na svého Godota, který mi ukáže cestu, kudy jít dál. V dobrém i ve zlém.