Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tohle je těžká otázka, na kterou se nelehce odpovídá.
Začala bych tím, co pro člověka výběr takového poslání vůbec znamená. Ty nervy, které musí trpět, čas, jenž je zabrán vymýšlením nebo opravováním písemných prací na druhý den, zhotovením příprav do všech vyučovacích hodin atd. Vždyť to znáte. Já osobně bych se nemohla a ani nechci stát tím všemi mladými nenáviděným stvořením, způsobujícím desítkám žáků deprese z ranního vstávání a špatných známek, které na ně ve škole z příliš nezdařených písemek čekají, kazit jejich skvělé se vyspání zděšením, že je čeká zkoušení z předmětu, který zrovna nemají moc v lásce, fakt, že by z onoho předmětu - nedej bože i z jiného - mohli i propadnout. Takové představy mě doslova děsí!
A kdybych už se v životě musela stát učitelkou, udělala bych kompromis mezi hodnou, která uzná ledajakou chybičku a všem nasází jedničky podtržené, a přísnou, která všechny potěší pravým opakem, pětkou jako Brno. Byla bych taková, jaká jsem, snažila bych se tu bandu lenochů naučit věcem, které budou v životě potřebovat, ale taky bych jim tu dlouhou nudnou hodinu zpestřila nějakým vtípkem, ať mají na co do budoucna vzpomínat...