Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Často jsou lidé kolem nás posuzováni podle povrchních dojmů. Mnozí si však neuvědomují, jak velké to může mít důsledky.

Téměř vždy záleží na tom, jaký máme výraz ve tváři a jak projevujeme emoce. Vezměme si třeba knihu - ta má pravděpodobně několik postav, které nejsou zkoumány do větší hloubky. Když někdo emoce neprojeví, bývá mnohými považován za bezcitného, ale když je někdo projeví výrazněji, je podle ostatních přecitlivělý.

Ačkoliv se to může zdát jako logické hodnocení, ve skutečnosti jde spíše o předsudek. To, že někdo působí chladně, neznamená, že se jedná o bezcitného člověka. Tito lidé jsou často velice citliví a zranitelní. Trpí potichu, nikdo o ničem neví. Jen se bojí projevit. Možná byli v dětství ponižováni, biti nebo se jim ostatní vysmívali, když plakali. Často slýchali věty ve stylu: "Nebreč pořád, je to trapné. Nikomu tím nepomáháš."
Pak se objeví někdo, kdo se nebojí projevit své emoce - směje se nahlas, pláče a mluví otevřeně. A ostatní ho označí za přecitlivělého.

Přála bych si, aby se lidé takovým nespravedlivým soudům vyvarovali. Ničemu to nepomáhá - spíše nás to nutí uzavírat se víc do sebe. Možná znají naše jméno, naše pohledy, ale neznají náš příběh - a ten bývá často bolestný a plný citové hloubky.
Jsme lidé, kteří si zaslouží lásku a podporu - ne být hračkami, které si ostatní mohou ničit, jak se jim zachce.