Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co je to vlastně duše? Většina z nás si ji představuje jako nepolapitelný dech, bublinku nebo něco zcela neviditelného. Nikdo nemůže říct, zda duše skutečně je. Vysvětlujeme ji jako život.
Říká se, že když je někdo zlý a zhýralý, má černou duši. A na druhé straně, když je někdo milý, přívětivý, přátelský a hodný, jeho duše je bílá jako lilie. V pověstech, pohádkách, bájích a dalších literárních výtvorech si lidé upisovali duše ďáblu.

Úryvek z Fausta (verze pro loutkové divadlo):
Faust: Co tedy chceš?
Mefistofeles: Jen to, že po době uplynutí hodláš se své duše a těla vzdát.
Faust: Počkej trochu, to k zamyšlení nutí. Do nebe nechci, není o co stát. Pořád ty zbožné zpěvy poslouchat. A tělo ztratím tak či tak. Po kratší, nebo trochu delší době, skončíme beztak všichni v černém hrobě. Ale ztratit svou duši docela?
Mefistofeles: A co bys dělal s duší bez těla?...

Duše se tedy všude brala - vlastně dosud ještě bere - za hmotný úkaz. Jak jsem již napsala, je to takové vdechnutí života. Možná zázrak.
Nad otázkou rozdělení duše se mi chce smát. Přijde mi hloupé rozdělovat naše nitro, naše myšlení, náš život s názvem duše na různé druhy. My lidé máme duši stejnou jako pes, jako kočka co nám chrní v klíně, jako myš, jako žralok, jako brouček i jako opice, ze které vlastně pocházíme. Jenom to že dokážeme o trochu více myslet než-li jiní tvorové, nás nestaví do postu, který by měl zvýhodněný život. Nemůžeme rozhodovat o životu ostatních tvorů, i když to mnozí z nás dělají denně. Nemáme právo tvrdit, že náš život je důležitější než-li ten, co mají jiní.
Když se narodíme, každý dostane duši "bílou". Až naše skutky rozhodnou o tom, jaká duše bude. Jak se budeme chovat, záleží pouze na nás. Duše je tedy pouze jen odrazem nás samých. Zobrazuje naše vlastnosti i myšlenky. Může se měnit. Je radostná i smutná.
Zvířata podle mě nemohou mít duši "černou" a "bílou", jak se to nazývá. Zvířata nejsou zlomyslná. A zlými se stávají jen kvůli člověku, který jim ublížil.
My lidé máme z celé živočišné říše tu nejčernější duši, jelikož se nám díky našim schopnostem otvírají cesty, jak býti pochvalou země. Můžeme konat také dobrodiní, místo toho jen ničíme životy zvířat. Devastujeme. Navzájem se zabíjíme.
Je pouze na nás-vás, jak naložíme se životem. Jací budeme. Jak se postavíme ke světu. Jakou budeme mít duši...