Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V dnešní době počítačů a Internetu většina mladých lidí o poezii nezavadí ani prstem. Výjimky jsou pouze v hodinách českého jazyka, kdy je poezie doslova vtlačena mladé generaci do hlavy, aby tedy alespoň věděli, že něco takového existuje. Tak co může poezie nám mladým vlastně přinášet?

Z jedné strany pohledu může do jejich životů vnést rozsáhlé starosti. Už od prvních tříd dostáváme za domácí úkol naučit se básničku. A to je teprve počátek všech strastí. Přes celou základní školu se prokousáváme základy literatury, která samozřejmě zahrnuje i poezii. Když už tedy úspěšně dokončíme devátou třídu, pomyslíme si: Hurá, poezie už nebude, jdu přece na elektrikáře! I takto smýšlející člověk se mýlí. Maturita z češtiny je totiž povinná. Takže do toho kolotoče padáme znovu. Autoři, sbírky, básně. Učení plus občasné předříkání nějaké té básničky před celou třídou - pro někoho příležitost předvést své recitační dovednosti, pro někoho naopak velice stresující chvíle. Navíc ne každý pochopí rozbor básně. Musí se u toho použít tak trochu jiný druh myšlení, než používáme při spouštění nové počítačové hry.

Existuje ovšem jakási menšina mladých, co básně dokonce i píše. Tito lidé v poezii vyjadřují svoje pocity, myšlenky, strasti i radosti a mnoho dalšího. Přináší jim to, že se mají kam vypovídat se svými problémy a nemusí jim to ležet dlouho v hlavě. Také psaním poezie zaberou užitečně čas, než aby si například hráli na počítači. Může jim to rovněž přinést uznání mezi vrstevníky, učiteli a dokonce úspěch na různých soutěžích.

S talentem pro psaní se člověk musí zřejmě narodit. Pokud ne, bude ho poezie nepříjemně pronásledovat celé mládí.