Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Člověk jest bytost přirozeně určená pro život v obci."

Takto charakterizuje člověka antický filozof Aristotelés ve svém nejslavnějším spise Politika. Zatím jediným známým lidským tvorem, který nesplňoval výše uvedený citát, byl Hérakleitos z Efesu. Ten zcela zanevřel na lidskou společnost a vyhledal útočiště u matky přírody. Lze něco podobného praktikovat i dnes? Jaký je vlastně vztah člověka a společnosti v 21. století?

Člověk je spjat se společností již od raného věku. V porodnici se o něj a jeho matku stará lékařský personál, později jeho výchovu a vývoj přebírá rodina a příbuzní. Širší společnost si člověk začíná vytvářet kolem třetího roku života, kdy se potkává se svými vrstevníky, nejdříve v mateřské škole, pak na základním stupni, střední škole a popřípadě vysoké. Další fáze seznamování se společností jej čeká na pracovišti. V tomto ohledu nemůže být snad žádný člověk samotářský.

Člověk si celou tu dobu vlastně buduje svoji společnost, společnost přátel, a to z nejrůznějších hledisek a oborů - podle zájmů, zálib, znalostí a dovedností, podle chování a uvažování, podle politických názorů, postavení a financí.
Člověk pak může ve společnosti zaujmout pasivní postavení - je spíše účastníkem než organizátorem, přejímá cizí myšlenky a zaobírá se jimi, leckdy se tomu i přímo podřídí. Může se stát i aktivním prvkem - dokáže přesvědčit své okolí, společnost, že jeho názory, postoje a myšlenky jsou ty, které by měly společnost vést. Pokud se mu to podaří, může se dostat do vrcholného postavení společnosti - ať už jako podnikatel, vizionář, politik či umělec.

To ovšem neznamená, že člověk stojí nad společností. On sám je kamínkem v mozaice celé společnosti, má v ní své místo. Jako jednotlivec je však také pod drobnohledem samotné společnosti. Každý jeho krok, rozhodnutí nebo úkon jsou sledovány a poté buď chváleny, nebo kritizovány. To jej psychicky vyvíjí a posunuje vpřed. Žádný člověk také není soběstačný, není schopen si vše vyrobit a vytvořit sám, proto je zároveň závislý na produktech společnosti. Toto vyznívá, jako by člověk byl pouhou loutkou společnosti, ale ve skutečnosti není. Dnes je totiž vidět, že společenské a sociální nepokoje na jihu Evropy a v severní Africe naznačují snahy většiny lidí zapojit se do řízení společnosti a tvořit ji podle svého.