Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už dávno se někteří lidé zamýšleli nad vlastní budoucností. Uvažovali nad tím, kým jsou a kým chtějí být. A tak je to dodnes. Stále se někdo snaží změnit rozhodnutí, která ho dostala tam, kde je. Touží se vymanit z područí silnějších a stanout na své vysněné pozici. A ty spokojené překonávající další a další překážky s vírou v sebe sama bychom pomalu nespočítali na prstech jedné ruky.
V léčebnách jistě objevíte pár lidí mylně se pokládajících za Napoleona Bonaparte, za císařovnu Sissi nebo za Charlese Mansona. Jsou zcela přesvědčeni o svých činech, byť starých i pět set let. K své situaci se mohli dostat jakkoliv, neodsuzuji je, mohli projít svízelnými obdobími nebo se jen tak vidět v bytosti s jinou totožností. Ale kdybychom jim dali šanci alespoň chvíli žít v souladu se svými názory, zjistíme, že jsou šťastní. Oni v to věří. V sebe věří.
Ale za celý svět doufám, že toto nejsou jediné příklady osob jdoucích za svým přesvědčením, za vlastním vyznáním, i když možná ovlivněným programem své doby. Mám na mysli různá hnutí a sekty, se kterými je možno se ztotožnit.
Ale nechci se zabývat davy strženými proudem, ale těmi "vedlejšími". Nelační po místě na výsluní, jinak by se přidali. Věří sobě, svým názorům a řídí se vlastním srdcem a instinktem. Nemusí být hodní, dobří a šlechetní, o tom to není. Vlastně by se dalo říct, že se vše točí jen kolem sebevědomí. Být někým je snadné, ale prezentovat se tak? "Ne, děkuji." To bychom uslyšeli z úst nejen pedofilů, fetišistů a dalších pochybných existencí, ale i od "normálních" smrtelníků.
Být zastrašen předsudky možná není nejlepší start do života, otázkou však zůstává, kdo je šťastnější - ten, kdo se choulí za přetvářkou vytvořenou pro okolí; nebo ten, který je tím, v co věří? A blažený pocit ze sebe můžete mít klidně i na hranici. Co vy víte, třeba vás jednou prohlásí za světce...